František vypomáhal na kůrech a měl také hodinu v jedné kupecké rodině. Ale všecko to nevynášelo tolik, aby časem mu nebylo zápasiti s nedostatkem. A pak sám s sebou zápasil. Čím bude? Nač studuje? tázal se někdy v duchu. Otec by ho měl rád knězem. Ale na to neměl sám ani pomyšlení. Jemu jen na mysli tanul život hudebnický. Dušek také studoval a nechal toho. A jak se má! Mistr Praupner byl už třetí rok v theologii, když pustiv vědu chytil se houslí a místo v bibli vzdělával se v generálním basu. A jak je vážený, a jak se mu dobře vede!
Ale on ani Dušek jistě neměli takového otce! Krev se zrovna mladému hudebníkovi zarážela, když si pomyslil na tatínka, jak by na něj asi vzhlédl uslyšev, co synáček hodlá a zamýšlí. A maminka! Ó, ta by snad nebránila, ale co by zkoušela i k vůli němu i od otce samého!
Po takových chvílích vnitřního zápasu počal mladý Věk obyčejně pilněji choditi do Klementina čerpat také z pramene věd a tu se pak snažil dost, aby dohonil, co zanedbal prvního roku filosofie a literatury německé, a na klassickou učil se také jinak nazírati, nežli dosud.
Za to však probudily se mu také v duši nové rozpory a zápasy. Skepsis se mu uhostila v duši a působila veškerou svou hlodavou silou. Než neoddal se jí zplna a nepodlehl jí. Vychování domácí, zvláště však pobyt v klášteře zasadily příliš hluboko kořeny víry křesťanské. Za to názory matčiny o helvetech, styk se starým Žalmanem a čítání knih zapověděných, jakož teď na filosofii spisů moderních, přednášky, zvláště professora Meissnera, jenž výmluvně hlásal idee snášenlivosti náboženské a volnosti přesvědčení, jakož i zjevně dával nechuť na jevo vůči jezovitům, obcování
