4
val a útrpně pohlížel na soudruha laciným zbožím obtíženého. Ač těžké jeho břímě bylo, přece vesele zvonkem na krku cinkal a nebyl by s nikým svůj náklad sdělil. Tiše a pomalu kráčel za ním soudruh jeho.
Náhle z houští na prvního mezka rota lupičů se obořila, za úzdu jej popadla a zajala; když pak se bránil, klesl pod ranami loupežníků. Vzdychaje mroucím volal hlasem: „Je to slíbená mi odměna? Můj soudruh, jenž za mnou kráčel, vyvázl se životem, já pak krev svou ve službě musím vycedit!“
„Příteli,“ řekl mu soudruh, „není vždy radno míti úřad vysoký. Kdybys byl sloužil jako já pouze mlynáři, nevedlo by se ti teď tak zle.“
Před dávným časem spolčily se kráva, koza a ovce s hrdým lvem, pánem krajiny, i učinili mezi sebou úmluvu, že věrně při sobě budou státi v míru i v boji, a že sdíleti budou poctivě zisk i škodu. Brzo nato koza našla v síti, kterou rozepnula, srnce
