Tato stránka byla zkontrolována
Žába.
Žába spatřila pasoucího-se býka velké krásné postavy. Sama jsouc postavy nepatrné počala mu záviděti jeho velkost, i jala se nadýmati se, nafukovala se a všemožně se namáhala, aby býku co do velkosti se vyrovnala. „Nejsem ještě dost veliká?“ tázala se sester svých při každém nafouknutí. — „Ne!“ — „Ještě ne?“ ptala se opět. — „Ó ještě dlouho ne!“ — A žába nepřestala nadýmati se, až pukla.
Takých bloudů svět je plný:
v silách svých ač nepatrný,
jiné hledí předstihnouti,
sám až musí podlehnouti.
Dva mezci.
Dva mezci stejnou se brali cestou; jeden obtížen byl obilím, druhý nesl pytel peněz. Ten, co stříbro nesl, hrdě si vyšlapo-
