Stránka:Jean de La Fontaine, Bedřich Peška, Gustave Doré - Čtrnáctero bájek Lafontainových - 1873.djvu/46

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována
Dva kozlové.

Když kozlové se napasou
 po dobrodružství se ženou;
 své opustivše pastviště
 hledají sobě rejdiště
 v odlehlém divém úbočí,
 kam lidská noha nevkročí.
 Kde není pěšin ani cest,
 kde strmé skály vyčnívají
 a propasti se otvírají,
 procházka kozlům milá jest.
 Skalisko v cestě nepřekáží,
 neb kozel všeho se odváží.

 Dva kozlíkové rohů smělých
 a nožek pěkně zabělelých
 odešli z dolin lučnatých,
 a každý jinam šel po svých.