Stránka:Jean de La Fontaine, Bedřich Peška, Gustave Doré - Čtrnáctero bájek Lafontainových - 1873.djvu/22

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována
Zajíc a žáby.

V svém brlohu zajíc snil;
  (k čemu pak by brloh byl?)
  z dlouhé chvíle chvilkami i zýval,
  a co smutný tvor strachem se skrýval.
  I dí k sobě: „Věru na mou čest,
  kdo bojácným, jen nešťastný jest.
  Byť i k duhu pokrm šel,
  přece se ho dotknout nechce,
  ač plesati jest mu lehce,
  plesu nikdy neviděl.
  Posud pro rozličný děsný pád
  bral jsem paty na ramena;
  ta bojácnost zpropadená
  nedává mi ani spát,
  leda okem otevřeným.
  Snadno říkat hlavám přezkušeným:
         Odvykat se musí!
         ať to zkusí!