Tato stránka byla zkontrolována
Zajíc a žáby.
V svém brlohu zajíc snil;
(k čemu pak by brloh byl?)
z dlouhé chvíle chvilkami i zýval,
a co smutný tvor strachem se skrýval.
I dí k sobě: „Věru na mou čest,
kdo bojácným, jen nešťastný jest.
Byť i k duhu pokrm šel,
přece se ho dotknout nechce,
ač plesati jest mu lehce,
plesu nikdy neviděl.
Posud pro rozličný děsný pád
bral jsem paty na ramena;
ta bojácnost zpropadená
nedává mi ani spát,
leda okem otevřeným.
Snadno říkat hlavám přezkušeným:
Odvykat se musí!
ať to zkusí!