Stránka:Jean de La Fontaine, Bedřich Peška, Gustave Doré - Čtrnáctero bájek Lafontainových - 1873.djvu/20

18

Myší sněm.

Ihned s počátku ta nejstarší myš,
která z nich největší měla vtip,
vykládala, že čím dřív tím líp
třeba kocouru rolničku na krk dáti;
tak že zachová se myší říš.
„Neboť, pravila, jak jen uslyší
zvuk rolničky naše chytré myši,
mohou ujít do svých tajných skryší,
až se bude kocour na lov bráti.“
Jinak stará myška neradila.
Rada ta se myším zalíbila;
i volaly: „Rada tvá je dobrá!
Tak ujdeme drápům zlého obra.“
Některým se rada tato zdála
nebezpečnou, že by hrdlo stála;
neboť věru nesnadná to věc
kocourovi na krk dát zvonec.
I dí jedna: „Já se vyjímám.
Já jsem k tomu hloupá, přibůhsám.“
Druhá na to: „Já s tím nesouhlasím.“
Třetí zas: „Já útěkem se spasím.“
Jakkoliv mínění dobré bylo,
od skutku se přece upustilo.

Slyšel jsem již mnohý sbor se radit,
ale na to mohu krk svůj vsadit,
že sbor tento nebyl myší sněm,
neb seděli moudří páni v něm.