Stránka:Jaroslav Vrchlický, Maxmilián Pirner - Démon láska - 1893.djvu/39

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována
17
JAR. VRCHLICKÝ.
VIII.

OPUŠTĚNÁ.

Zní zvony. Právě poledne,
jak zlatá báj dnes den,
v spěch ku chrámu se ohledne —
Konečně vyšli ven!
Zří bledičkou tvář nevěsty,
jíž sypou kvítí do cesty,
jíž celý svět jak sen!

Tak mohla sama jíti dnes
po boku toho muže,
jí mohl ves ten zvučet ples —
Ó zašlapaná růže!

Zní zvony, v chrámu zhasla zář
a dozněl svatý zpěv;
teď zřela hrdou zrádce tvář,
v ní zaburácel hněv;
on chladně, příkře, v oku led
ji změřil ještě naposled —
v skráň hnala se jí krev.