Stránka:JIVANKA, Jar. - Jeremias a jeho pláč.djvu/8

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

20Vzpomínkou vzpomínáš toho, a dá se utlačovati — ve mně duše má.

21To obracím na srdce své, — poněvadž doufám.

22Milosrdenství Jahvovo, že neopustil nás, — že nepřestalo smilování Jeho.

23Nové při ranních zásvitech, — velká jest pravdivost Jeho.

24Podíl můj Jahve, řekla duše má; — proto doufám v Něho.

25Dobrý Jahve doufajícím, — duši hledající Ho.

26Dobře doufajícímu mlčky — na pomoc Jahvovu.

27Dobře muži, že nese jho — v mladosti své.

28Bydlí sám a mlčí, — poněvadž vložil je na něho.

29Dává do prachu ústa svá, — snad jest naděje.

30Nastavuje bijícímu ho skráň, — nasycuje se pohaněním.

31Neboť nezapuzuje — na věky Pán.

32Neboť, jestliže zármutkem sklíčil, smiloval se — i dle velkého milosrdenství svého.

33Neboť ne ze srdce utlačuje — a nezarmucuje synů lidských.

34Když potřel pod nohami svými — všechny zajatce země,

35když potřel soud muže — před tváří Nejvyššího,

36když člověka v při jeho, — Pán neviděl to?

37Pravil: kdo to, a stává se, — co Pán nerozkázal?

38Z úst Nejvyššího nevychází — zlo dobro?

39Proč stěžuje si člověk žijící, muž — nad hříchy svými.

40Vyzkoumejme a vyzpytujme cesty své, — vraťme se k Jahvovi.

41Pozdvihněme srdce své a ruce — k Bohu na nebesích.

42My poklesli jsme a byli jsme odbojni, — a ty nezakročil jsi.

43Zahalil jsi se rozhořčením, pronásleduješ nás, — zavraždil jsi, nebyl jsi milostiv.

44Zahalil jsi se mrakem, — aby nepronikla modlitba.

45Odpadky a opovržením učinil jsi nás — uprostřed národů.

46Rozevřeli na nás ústa svá — všichni nepřátelé naši.

47Strach a jáma byly nám — záhubou a potěšením.

48Oko mé dává sestupovati pramenům vody — nad potřením dcery národa mého.

49Oko mé vyteklo a neodpočine si, — tak aby přestalo.

50Až popatří a pohlédne — Jahve s nebes.

51Oko mé trýznilo duši mou — pro všechny dcery města mého.

52Nástrahy činili mi jako ptáku — nepřátelé moji,… nadarmo.

53Uhlušili v hrobě život můj, — vrhli na mne kámen.

54Vyvalily se vody nad hlavu mou, — řekl jsem: oddělen jsem.

55Volal jsem jméno Tvé, Jahve, — z hrobu nejhlubšího.

56Hlas můj slyšel jsi, neskrývej — ucha svého k občerstvení a volání mému.

57Blízko jsi byl v den, kdy volal jsem Tě, — řekl jsi: „Neboj se“.

58Zvětšil jsi, Pane, pře duše mé, — vykoupil jsi život můj.

59Viděl jsi, Jahve, pokoření mé, — soudil jsi soud můj.

60Viděl jsi všechny pomsty jejich, — všechny úmysly jejich proti mně.

61Slyšel jsi, rozhořčení jejich, Jahve, — všechny úmysly jejich proti mně.

62Řeči povstávajících proti mně a hlučení jejich — proti mně po celý den.

63Popatř, jak odpočívají a povstávají, — já .. zpěv jejich.

64Navracuješ jim odplatu, Jahve, — dle činů rukou jejich.

65Dáváš jim pokrývku srdce, — zaklínání Tvé jim,

66Pronásleduješ v hněvu a níčíš je — pod nebem Jahvovým.


Hlava čtvrtá.

1Jak zatemněno jest zlato, — změněno jest zlato drahocenné velmi,

jak rozházeny jsou kameny svaté — v rohu všech ulic.

2Synové Sionu… krásní, — vyváženi zlatem čistým,

jak připočteni byli k nádobám vyrobeným, — k dílu řemeslníka.

3I obludy mořské podaly prs, — daly ssáti mláďatům svým,

dcera národa mého stala se násilnou, — jako pštrosi v poušti.