když chřadnuli hoch i kojenec — na ulicích města.
12Matkám svým pravili: — kde obilí a víno?
když chřadnuli jako probodený — na ulicích města,
když hynuly duše jejich — na ňadru matek jejich.
13Co ti dosvědčím, co tobě přirovnám — dcero Jerusalemská,
co tobě připodobním a jak tě potěším, — panno dcery Sionské,
poněvadž jako moře jest velké potření tvé, — kdo tě zhojí?
14Proroci tvoji viděli tobě – zlo a faleš
a neodkryli viny tvé, — aby odvrátili zajetí tvé,
a viděli tobě – výroky klamné a svedení.
15Spínali nad tebou ruce — všichni přecházející cestou,
syčeli a kývali hlavou svou — nad dcerou Jerusalemskou,
pravili: jest toť to město — dokonalé krásy a radost vší zemi?
16Rozevřeli nad tebou ústa svá — všichni nenávidějící tě,
syčeli, skřípali zuby, — pravili: pohltili jsme zcela,
toť den, který jsme očekávali, – našli jsme, viděli jsme jej.
17Učinil Jahve, jak uložil sobě, – splnil řeč svou,
kterou rozkázal od dnů dávných, — rozbořil a nebyl milostiv;
radoval se nad tebou nepřítel, — vyvýšil moc utiskovatelů tvých.
18Křičelo srdce jejich ku Pánu: — hradbo dcery Sionské,
dej sestoupit slzám jako potoku — ve dne, v noci,
nepopřejž přestávky sobě, — ať neumlká dcera očí tvých.
19Povstaň, vydej zvuk v noci, — při začátku bdění,
rozlej jako moře srdce své — před tváří Pána,
vyzdvihni k němu ruce své — pro duši hochů svých,
schřadlých hladem — na rohu všech ulic.
20Viz, Jahve, a popatř, — s kým jsi tak zacházel;
hle, pojídají ženy plod svůj, — hochy, které nosily na rukou,
hle, zavražděn jest ve svatyni Páně — kněz a prorok.
21Leželi na zemi ulic — mladík a stařec,
panny mé a jinoši moji, — padli mečem,
zabil jsi v den hněvu svého, — odpravil jsi, nebyl jsi milostiv.
22Voláš jako v den slavnostní – strachy mé zvůkol,
a nebylo v den hněvu Jahvova — útěkem vyváznuvšího a se spasivšího,
kterého jsem já na rukou nosil a vyrůsti mu dal, — nepřítel můj popravil je.
Hlava třetí.
1Já jsem muž, jenž jsem viděl ponížení — holí hněvu jeho.
2Mne k běhu povzbudil a dal mi kráčeti — do tmy a ne ku světlu.
3Vskutku na mne obrátil a otočil ruku svou — každého dne.
4Padlo maso mé, — a kůže má obestřela kosti mé.
5Vystavěl na mne a obemknul mne — hořkostí a soužením.
6Dal mi bydleti v temnostech — jako mrtvým na věky.
7Obehnal mne a nevycházím, — těžkým učinil železo mé.
8Poněvadž jsem křičel a o pomoc volal, — učinil je modlitbou mou.
9Obehnal cestu mou kameny, — stezky mé převrátil.
10Medvěd, úklady strojící mně, On, — lev ve skrýších.
11Cesty mé odbojného a roztrhal mne, — učinil mne zmalátnělým.
12Kráčel luk jeho, a postavil mne — za terč šípu.
13Uvedl v ledviny mé — syny toulce.
14Byl jsem smíchem všemu národu svému, — zpěvem strun po celý den.
15Nasytil mně hořkostmi, — napojil mne ponížením.
16Umenšil oblázkem zuby mé — a přikryl mne prachem.
17Zapudil jsi z míru duši mou, — zapomněl jsem dobra.
18I řekl jsem: zahynula ozdoba má, — — a důvěra má v Jahveho.
19Vzpomeň zkázy mé a pronásledování mého — ku záhubě a hořkosti.