19Volal jsem na milé mé, — odtrhli mne;
kněží moji a starci moji — vydechli život svůj v městě,
poněvadž hledali potravy sobě, — aby navrátili si duši svou.
20Slyš, Jahve, poněvadž mám utiskovatele, — poněvadž vnitřnosti mé vzbouřily se,
poněvadž obrátilo se srdce v nitru mém, — poněvadž rozhořčení jeho vyvolal jsem;
zvenku obloupil mne meč — jako v domě smrt.
21Slyšte, poněvadž vzlýkající já, — neměl jsem těšitele;
všichni nepřátelé moji slyšeli o zlu mém, — radovali se, poněvadž ty jsi to učinil.
Přivedl jsi den, řekl jsi o něm, — a jsou jako já.
22Přiveď vše zlo — před tvář svou,
a přidej jim, co jsi přidal mně — pro poklesky mé,
poněvadž četný vzlykot můj, — a srdce mé smutné.
Hlava druhá.
1Ach, jak zahalil v hněvu svém — Pán dceru Siona,
shodil s nebe na zemi — okrasu Israele,
nevzpomněl podnoží nohou svých — v den hněvu svého.
2Pohltil Pán, nebyl milostiv — všem sídlům Jakobovým,
rozbořil v hněvu svém — pevnosti Judské,
dal dotknouti se země, — probodnul království i vůdce jeho.
3Zlomil v vzplanutí chřípí — každou moc Israele,
navrátila se zpět pravice jeho — před tváří nepřítele,
a hořel v Jakobu jako oheň plamene, — a strávil okolí.
4Kráčel luk jeho jako nepřítel, — postavena pravice jeho jako utiskovatel,
zabil všechno žádoucí oku — v stanu dcery Sionské,
rozlil jako oheň — rozhořčení své.
5Stal se Pán jako nepřítel, — pohltil Israele,
pohltil všechny paláce jeho, — zničil pevnosti jeho,
a rozmnožil v dceři Judské — vzlykot a nářek.
6Krutě zacházel se zahradou svou, — zničil shromáždění,
uvedl v zapomenutí Jahve — svátek a sobotu na Sionu
a potřel v prudkosti hněvu svého — krále a kněze.
7Zavrhl Pán oběť jeho, — zapudil ze svatyně své,
uzavřel rukou nepřítele — zdi paláce jeho,
hlas byl vydán v domě Judově — jako v den slavný.
8Pomýšlel Jahve na zničení — zdí dcery Sionské,
roztáhl provazec, neodvrátil — ruku svou od spolknutí,
truchlící učinil vojsko a zeď, — zároveň zmalátněli.
9K zemi padly brány jeho, — zničil, potřel závory jeho,
králové a vůdci jeho mezi národy, — nemá zákona,
proroci jeho nenalezli — vidění od Jahveho.
10Na zemi sedí, mlčí, — starci dcery Sionské,
dali vystoupiti prachu na hlavu svou, — opásali hrubá roucha,
daly sestoupiti hlavě své k zemi — panny Jerusalemské.
11Upotřebeny byly v slzách oči mé, — vzbouřily se vnitřnosti mé,
rozlita jsou na zemi játra má — nad potřením dcery národa mého,