Stránka:JIVANKA, Jar. - Jeremias a jeho pláč.djvu/6

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

19Volal jsem na milé mé, — odtrhli mne;

kněží moji a starci moji — vydechli život svůj v městě,

poněvadž hledali potravy sobě, — aby navrátili si duši svou.

20Slyš, Jahve, poněvadž mám utiskovatele, — poněvadž vnitřnosti mé vzbouřily se,

poněvadž obrátilo se srdce v nitru mém, — poněvadž rozhořčení jeho vyvolal jsem;

zvenku obloupil mne meč — jako v domě smrt.

21Slyšte, poněvadž vzlýkající já, — neměl jsem těšitele;

všichni nepřátelé moji slyšeli o zlu mém, — radovali se, poněvadž ty jsi to učinil.

Přivedl jsi den, řekl jsi o něm, — a jsou jako já.

22Přiveď vše zlo — před tvář svou,

a přidej jim, co jsi přidal mně — pro poklesky mé,

poněvadž četný vzlykot můj, — a srdce mé smutné.


Hlava druhá.

1Ach, jak zahalil v hněvu svém — Pán dceru Siona,

shodil s nebe na zemi — okrasu Israele,

nevzpomněl podnoží nohou svých — v den hněvu svého.

2Pohltil Pán, nebyl milostiv — všem sídlům Jakobovým,

rozbořil v hněvu svém — pevnosti Judské,

dal dotknouti se země, — probodnul království i vůdce jeho.

3Zlomil v vzplanutí chřípí — každou moc Israele,

navrátila se zpět pravice jeho — před tváří nepřítele,

a hořel v Jakobu jako oheň plamene, — a strávil okolí.

4Kráčel luk jeho jako nepřítel, — postavena pravice jeho jako utiskovatel,

zabil všechno žádoucí oku — v stanu dcery Sionské,

rozlil jako oheň — rozhořčení své.

5Stal se Pán jako nepřítel, — pohltil Israele,

pohltil všechny paláce jeho, — zničil pevnosti jeho,

a rozmnožil v dceři Judské — vzlykot a nářek.

6Krutě zacházel se zahradou svou, — zničil shromáždění,

uvedl v zapomenutí Jahve — svátek a sobotu na Sionu

a potřel v prudkosti hněvu svého — krále a kněze.

7Zavrhl Pán oběť jeho, — zapudil ze svatyně své,

uzavřel rukou nepřítele — zdi paláce jeho,

hlas byl vydán v domě Judově — jako v den slavný.

8Pomýšlel Jahve na zničení — zdí dcery Sionské,

roztáhl provazec, neodvrátil — ruku svou od spolknutí,

truchlící učinil vojsko a zeď, — zároveň zmalátněli.

9K zemi padly brány jeho, — zničil, potřel závory jeho,

králové a vůdci jeho mezi národy, — nemá zákona,

proroci jeho nenalezli — vidění od Jahveho.

10Na zemi sedí, mlčí, — starci dcery Sionské,

dali vystoupiti prachu na hlavu svou, — opásali hrubá roucha,

daly sestoupiti hlavě své k zemi — panny Jerusalemské.

11Upotřebeny byly v slzách oči mé, — vzbouřily se vnitřnosti mé,

rozlita jsou na zemi játra má — nad potřením dcery národa mého,