Stránka:Ján Kollár - Slávy Dcera.pdf/9

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

2.

Mnohý jazyk, Znělky milé, laje
vám jak upýpavým hříšnicem,
že jste jeho útlým žvanicem
košík daly, k tanci s vámi maje;

Ale nač se, skřehlost oudů znaje,
starec k hebkým vtírá mladicem?
Aneb k sněžným blázen hranicem
béře roucho palčivého kraje?

Vy jste, kdo vás bez předsudku cení,
básně, kterým smysl nemizí,
při tom libých milovnice znění;

Buďtež tedy volné tomu zvuku,
který ku slavskému pobízí
plesu vaši Hesperidky ruku.




== 3. ==

<poem>
Nehýřil jsem, nelakotil, nepil,
hry mi záhy přišli v nemilost,
netěšila mne ta zdvořilost,
kterou jen zvyk do života štěpil;

Peněz blesk mne nikdy neoslepil,
chladným nechala mne zmužilost,
ale v bělohlavskou spanilost
veždy oči s podivem jsem vlepil:

Ještě ani neznal jsem co láska,
už se srdce v touhách rozlilo,
jestli sličná potkala mne Kráska;

Božství k jiným ve kři, hromu hlase,
knihách, snách neb metlách mluvilo
krvavých, a ke mně v ženské kráse.