28.
Pak jsme vešli v les ten hustý jako
tma, co Svatobor byl řečený,
prostřed v něm stál palouk zelený,
kde se potok vinul křivolako;
Tu houf stínů: Drvan, Tungo, Drako
Vilců král, a Mstivoj zhanéný,
Dražko zrádně žití zbavený,
lutičtí pak vládci Dragvit, Nako:
Gostimil, Grin, Mojmír z Braniboru,
Mezidruh, Ljut, Zvinek z Lubeky,
Selibur, Msta, Gněv byl v tomto sboru;
A ta všecka knížata, jichž kraje
Němci rozbíjeli před věky,
obklíčili nás v té skrýši háje.
29.
Když se s nimi do rozmluvy dáme
jeden z nich nám podá diploma,
takto znící: „Budiž vědomá
věc ta všechněm, co zde zavíráme;
Že mi Slávy dceru uznáváme
v tom všem dědičkou, co pohroma,
zvláště zlost nám Němců lakomá,
vzala, a nač nárok vždycky máme;
Právo naše přenášíme na ni,
poručenstvím tímto pečetním
nápadnicí činíc ji a paní.“
Milek ihned po obloze světlé
letěl s písmem tímto pamětním
k oné Dafně slavské z lípy zkvětlé.
