Stránka:Ján Kollár - Slávy Dcera.pdf/80

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována
79


14.

V procházce té když jsme přešli horu,
tichá přijala nás dolina;
toto hle jest město Jarina,
plyne řeč z úst mému divotvoru;

Mésto to jest — kráčí v rozhovoru —
věčná hanby Němců rytina,
neb zde Jindřich Druhý, mršina,
oběsil dva Slávy z Braniboru:

Oběsil je pro ctnost, ne pak hříchy,
že svůj národ zradit nechtěli,
proti němuž vedl on boj lichý;

Nalkavše se nade zlobou moc tou,
potom zjevnou pouť jsme drželi
na lužické Golgata to s poctou.

15.

Kdybych měl jen berlu stokrajinskou
v ruce, nebo pluky vítězné,
záštity bych zdělal pavézné
pro sousednost tuto nehostinskou;

Od Adrie k Baltu po zem finskou,
na Dunaj a Labe bezmezné,
ne jak Chrobrý sloupy železné,
ale zeď bych vybudoval čínskou:

Hranicí tou vás bych otábořil,
o vy bratří naši ubozí,
kterých Teuto takto upotvořil;

A když nemá co vám více bráti,
vzav už všecko, teď se nezhrozí
ještě mléko slavských prsů ssáti,