10.
Mělo pak to děcko v ruce pravé
mimo veslo, louček s bičíkem,
z plece k bedrům pásek pošikem
visel, vlásky byly kučeravé;
Očka bystrá, rety láskosmavé,
v tváři zlobě hrala s žertíkem,
a vždy medosladkým jazykem
uměl řeči štebetati žvavé:
Krásnoperá obou na lopatkách,
třepetala sem tam křidélka,
libost měl jen v šibřinkách a fatkách;
Mocný však byl lotřík tak, že čeho
tkla se luku toho výstřelka,
padlo síle hned neb čárům jeho.
11.
Ale hned mne u počátku plavu
rozpakové hnětli takoví,
že má prosba Milka osloví,
by loď zpátkem vrátil ku přístavu:
Proč to medle? co máš za obavu?
on mi posměvačně odpoví,
a já řku, to staré přísloví:
Pověz pravdu, probiji ti hlavu!
Nestrachuj se, dí to krásné hole,
jestliže i pravdu řekneme,
jen zlým lidem ona oči kole;
Zbodřen tím: nu, myslím, teď se zpátky
nevrátím, až všecky projdeme
poslavské ty krajiny a statky.
