8.
Herkulesa někdy na rozcestí
dvě jsou postřetnuly osoby,
jedna Rozkoš plná ozdoby,
druhá Práce, chtějíce ho svésti;
Tať jej vábí lahodou a lestí,
tato neslibnými způsoby,
on si volil cestu chudoby
a s ní břímě těžkých prací nésti:
I mně právě to se nyní stává;
velké ženy dvě mne potkaly,
jméno jedné Krása, druhé Sláva;
Než já, neplach, chci se držet obou,
jako lovec, který zvětralý
zajíce dva honí jednou dobou.
9
Aneb zhořte ňádra, v plápol stlete
jiskrou touto prudce rozžatou,
aneb zmaťte mysl přepjatou,
neb už nelze krýti, co mne hněte;
Dítě kojí kvítí, tebe kmete
city vroucí více nematou,
muži žena outlých odplatou
ctností krásný věnec štěstí plete:
Láskuliž jen věku mladého
zval by hříchem rozum šalbou mámen,
lásku tuto srdce čistého?
Takto toužím v trudné nevoli,
ano blesk dvou liliových ramen
ústa zamkne slovem: „Nikoli!“
