6
Nejprv já sbor Uniek z Helikona, počínaje píseň,
sestoupit v ducha mého přizývám pro zpěvu sílu,
již na svých kolenou jsem v blánky nedávno vebásnil,
zápas náramný, čin Arévův hlučnobojovný,
[5]žádaje snažně lidem všehomíra ji zapěti v úši,
jak Myši na pluky Žab bohatýrsky-bojovně vytáhly,
zeměrodých podobíce Gigantův skutky rekovské,
jak po lidech pověsť šla: takýť byl vojny počátek.
Myš kdysi prahnoucí, utekouc nápasti Kocoura,
[10]blízko do louže močidla hebounkou přitkne bradičku,
sladkolibou se vodou kochajíc. Zahledne ji tehdy
vřeskotavý Bařinář a takým slovem ozve se vůči:
„Cos, brachu, zač? zkad páchl ty na břeh? kdo zploditel tvůj?
pověz pravdu čirou, bych lhářem neznamenal tě.
[15]Neb rovným-li druhem tebe poznám, v dům provodím tě,
dárkův hostinných ti propůjčím hojně hezounkých.
Jsemť já Roztahubák Žabovic, po močálech a loužích
ctěn veleben, Skokanův věkožizný arcipanovník.
Tož mě Blatoslav otec zplodil ondy, k Rusalce-Lužance
[20]láskou roztoužín Eridanském na břehu přilnuv.
Ajta také ty silák, krasavec jsi, nadevše vyniklý,
král-pán žezlodržák a na vojnách chrabrobojovník,
jak tu vidím — nuže rychle rodokmeni vypravuj o svém.“
Pak jemu Kurkožerout opovídal a hlásati jal se:
[25]„Proč, brachu, mém pátráš po rodokmeni, tom praznámém
veškeru lidstvu, bohům a letadlům-povětrníkům?
Kurkožerout mě tudíž volají: jsem já ti synáček
velkoduchého tatínka Hryzochleba, má je matinka
Laskomolizka, rozenka lepá Kýtohryza krále.
[30]Na svět v boudě přišel jsem a krměmi byl vychován jsem:
kaštany, fíkem, oříšky, lahůdkami rozmanitými.
Jakže se pobratříme, do přírody nic nepodobní?
Medle život na vodách ty prožíváš, a mně zatím zas,
cožkoli jest u lidí, hrýzt návykem: an mně neujde
[35]chleb třikrátpěchaný z pěknokrouhlého košíku,
placka nijakž širokou pomazánkou vůně lahodné,