Stránka:Homéros, Hynek Jaroslav Mejsnar - Homérova Batrachomyomachie, čili, Žab a myší vojna - 1877.djvu/13

13

nejposledníkrát z vody vyvřel, příliš unýval.
Jak Lukovid ho zočil padlého, poloumrtvého,
rozkacen opět hnal se za ním dovražditi dychtě; [255]
skrz předbojce trčil, vyhodil ruče sítinu břitkou,
neprotasil však štítu, zavázl tam oštěpu končík.
Tu v jeho přilbu vrazil nádhernou čtvermochocholnou
jasný Štívikovít, hrozný sok Aréva samého,
jenž z Žabovic-Skokanův výtečničil o shluku bitky. [260]
Prudko na něj vnočil; on jak zahledl, vůči neostál
úporných hrdinův a do louže se do hlubin ukryl.
Bylť mezi Myšmi jakýs Božidar, přes všechny slovutník,
syn milený Tatovic, Chlébospasa proslaveného,
jenž se Myších u vojích jediný v boji vyznačovával. [265]
I stanul on se při louži holedbaje, sám beze družstva,
vyhrožoval Skokanův že bojovných potluče plémě.
Tu snad i byl by to též dovršil, mělť sílu přeráznou,
neznamenať toho mžitkem otec člověčenstva i božstva.
Tehdy tudíž Kronovec Skokanův slitoval se hynoucích, [270]
vážně hlavou pokynuv takovou řeč hlásati ráčil:
„Aj nastojte, vidím věru velké výkony vůči!
Toť mě nemálo rasí Božidar tam u louže močálné,
plémě žabí vyhubiť se chvastaje; tož my co nejskůř „
Palladu vyšlem onam bořivojku, či též snad Aréva, [275]
jenžto mu sečbu divou zadrží, ač jest přemohoucen.“
Takto pravil Kronovec, však Arés slovem odvece opět:
„Tož nic Athénčina moc, nic Arévova síla, Kronovče,
příště není s to Žabám odvrátiti záhubu hroznou.
Aj nuže pojďme valem všici přispět, neb ten orel tvůj [230]
pohni sebou velikán, Třas-Hroznoděj, Obropahubce,
jímž jsi Titány srazil, ty divotvory hroznosiláky,
jímž kdysi též Kapanevs poražen, bohatýr hrozitánský,
Enkelados velikáš a Gigantův plémě divousné —
pohni sebou! neb tak se podá ten i nejzpurnější.“ [285]
Takto pravil; Kronovec dymočadným třaskl perounem:
nejprv sic zahřměl, velikým zatřásl Olympem,
tehdy teprv pak hrom, přestrašný Zéva poselčí,