12
Tu Blizovous si kopím lehkým naň trefně zamířil
a vbodl, nic nechybil, do jater. Jak tehdy zočil to
rek Zeližer, v hlubokou pad utíkaje při břehu tůni,
[220]avšak i tak na hloubce neustanul, a v něho mrštil:
i sklesl, neprobrav se, krví se zabarvila louže
šarlatovou a podél břehu sám se natáhl do šíra,
střívkem a žírotukou slabinou se vzpínaje vrchmo,
na břehu pokrajném na samém Sýrohryza proklál.
[225]Kýtoštibru zočiv Matulák-rek se strachy třásl,
hupkojechem peloval do močálu, pavézu zamrštiv.
Rosnického zabil přeslavný rek Poličanský.
Žblunkomilič pak ubil Kýtochvala krále slovutna,
praštiv jej strkoláčem u lebku, že zřídloma nozder
[230]krápal ven mu mozík a krví se pokálela půda.
Mískolizoun bohatýra probodnul Bahnovalouna,
vrhnuv naň se kopím, jemu mrákota víčka zalehla.
Česnekopas vzhlednuv za holeň vlekl Mastihubíka,
zardousil ve močále rukou ho na týle zachytnuv.
[235]Však Droboberka druhův v boji padlých bránil udatně,
Blatnického ranil do jater středu, do břicha hloubi;
tož povalil se předeň, duše k otcům v Hádes odešla.
Spatřiv to Blatocour naň mejknul bahna přehršlí,
jímž čelo řízně přemázl a takměř zaslepoval zrak.
[240]Hned se dopálil onen, pravicí pak pojma mohutnou
příležitý v poli kámen obrský, břímě pozemské,
pod nohy jím Blatocoura razil: tož u lýtka pravého
hnát přelomil se celý a vazem spadl do prachu bezduch
Vřeskoslav však hájil a zas naň mocně dorážel
[245]a v prostřed ho žaludku zabod. Tu mu veškeren uvnitř
břitkobodec zanořil se, na zem střeva všecka vyhrkla,
jaktě rukou jadrnou z těla ven na se dřevce dobýval.
Jak spatřil Chleborad to na pokraji outoně říčné,
kulhaje vratno klidil se ze řad, neb příliš unýval,
[250]v rejholec uklouznul, by kruté ze zkázy vyvázl.
Pak Žitomor v krajní nohu bodnul Roztahubáka,
rychle tudíž v ouzkostech utíkaje hupnul u louži
