Stránka:Homéros, Hynek Jaroslav Mejsnar - Homérova Batrachomyomachie, čili, Žab a myší vojna - 1877.djvu/11

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována
11


Tohle totiž mysl mou hněte příliš, co mně vyvedli:
mou rozhrýzali řízu, kterou jsem setkala pracně,
z vláken jemnoučkých upředla pak osnovu tenkou,
děr vehlodli do ní. Nastoupil na mne tu krejčíř
hrdlí a mne moří — proto jsem ti dopálena velmi — [185]
shání ourok a dluh: to pravá pro nebeštany hrůza!
Na dluh setkala jáť a nemám čím oplatiť opět.
Avšak i takto Žabám-Skokanům připomáhati nechci.
Jsouť oni též vrtkavci do rozvahy: tož mně nedávno,
jak na Olymp se ze války vracím, jsouc umdlena příliš, [190]
spánku přežádoucí nedopustili lermo tropíce
ni trochu podřimnouť: já nespíc válela jsem se
v hlavě trpíci bolesť, až ráno kohout zazpíval
Ajta neračme tudíž bohové přispívati těmto,
aťby tu někdo nebyl poraněn z nás oštěpem ostrým. [195]
Jichť boj — půtka krutá, třebas i stanul oproti bůh sám.
S klenby nebes patříce na boj se tu veškeři bavme.“
Tak děla, jí tu druzí bohové zase dávali vůli
všichni, zatím hromadou spolu sešli se místo na jedno. —
Dvé hlasačův pak přišlo nesoucích úkazy války: [200]
tehdy totiž hlučné veltrouby držíce komáři
troubili hrozně povyk válečný, a s nebe tehdy
zahřměl Zevs Kronovec na příznak sečby horutné. —
Nejdřív Kvákohukal Lízotvora oštěpem utkal,
an stál průčelným pořadím, středem u břich a játra; [205]
ten povalil se nicí a prachem kosu poskvrnil útlou,
padnuv bouchl sebou, a na něm zbraň chrastnula třaskem.
Ďouroplzák tu za ním udeří reka Loužeckého,
pádné vbodne kopí do prsou. Padlého junáka
smrť v černou sype noc, duše táhlým hrdlem uletne. [210]
Cviklovským hned v srdce trefen padl Karhanolízoň,
Odřichleb bohatýr Kuňkoslava do břicha pichnul;
i svalil on se nicí, duše z údův navždy vyletla.
Žumporad, an spatřil Kuňkoslava pádem umírať,
Ďouroplzáka ranil nadešed kamenem jako mlýnským [215]
v prostřed týla, maní jemu mrákota víčka zalehla.