vznikla teprv v době. kdy království u Israelitů bylo zavedeno (as r. 1051 př. Kr). Další důvody pro tento náhled budou podány níže.
8. Prvotiny zvířat i ovoce dle dřívějšího zákonodárství (Nm. 18 18 náležely kněžím, dle Dt 12 11.17 15 19nn mají býti požity při posvátných hostinách podobně jako desátky; platí tedy o těchto novellách deuteromistických, týkajících se prvotin, totéž, co svrchu řečeno bylo o změnách zákonodárství desátků.
9. Dřívější zákony určovaly podrobně dary, jež jednotlivcům bylo o hlavních svátcích přinésti v obět; Dt 16 19 naproti tomu se jen praví všeobecně, že mají jednotlivci darovati dle možnosti.
10. Rozdíl mezi Levity a kněžími v hl. Dt. 18 jest zatemnělý, zákonodárství předcházejících knih v této příčině jest jasnější, určitější[1].
11. Za dob Mojžíšových bylo dovoleno přinášeti oběti bez výminky jen na jednom jediném místě — u svatostánku. Dt 12 8—32 však žádá jen, aby povinné oběti a větší dary ze slibu byly obětovány u svatyně, nevztahuje však této povinnosti na malé sliby a dobrovolné dary; ano Dt. 16 21 mluví o zřizování soukromých oltářů jako o věci dovolené, zakazuje jen, aby se jich nezneužívalo k úctě bohů cizích. Mohou býti tato zákonná ustanoveni z doby Mojžíšovy, když jeho zákon o jedné jediné svatyni tak uvolňují?
Zvláště důležito jest Dt. 12 8, kde se ukládá Israelitům, až vejdou do zaslíbené země: »Non facietis sicut omnia, quae nos facimus hic hodie, unusquisque quod rectum videtur in oculis suis.« Hummelauer[2] poznamenává k tomuto textu: »Die Worte beziehen sich im Zusammenhang gerade auf die Pluralität der Kultstätten. Der Redner bekennt, dass zu seiner Zeit und in seiner unmittelbaren Umgebung ein jeder nach Belieben sich den Ort gewählt habe, wo er Jahve Opfer darbrachte. Ist es denkbar, fragen wir, dass in den letzten Lebenstagen Moses eine derartige Zügellosigkeit einriss? Ist es denkbar, dass Moses einer solchen Zügellosigkeit Erwährung getan hätte, ohne sie auf schärfste zu rügen? Ist es denkbar, dass sich Moses mit dem Pronomen
