nežli do stávajícího již zákonníka — pentateuchu? Ačkoliv pozdější zákonodárné kruhy israelitské ctily svého velikého vůdce, přece byly si vědomy toho, že ve státě theokratickém vlastním původcem jest Bůh a že tedy novější zákony Bohem dané mohou býti zařazeny mezi zákony starší, dané od téhož Boha. Při vkládání nových zákonů do pentateuchu neměli ovšem skrupulí, co budou snad za tři tisíce let souditi kritikové na západě o naprosté kritické původnosti knihy vůbec a pentateuchu zvlášť. Kritický omyl budoucích věků, považující tyto vsuvky za dílo Mojžíšovo, nebyl jejich účelem, ten následoval jen »per accidens.«
Dt 4 2 a 13 1 (Vulg. 12 32) zakazuje sice k zákonu něco přidávati neb jemu ubírati, to se však týká jen nepovolané, neoprávněné ruky.
(POKR.)
