formy, záhady a pochybnosti, Israelité putují pak do zajetí atd atd. Mohl skutečně všem těmto poměrům dokonale dostačiti pentateuch mojžíšský se svým zákonodárstvím? Kdo zde nechce bez dostatečných příčin stanoviti zase nový zázrak, musí souhlasiti s kritikem tak vážným, jakým jest Horberg, jenž píše: Das Werk des Moses konnte eine starre, unveränderliche Masse, deren buchstabliche Form stets und unter allen Umständen verbindlich war, nicht sein. Denn es war für die religiösen und sozialen Bedürfnisse des Volkes geschrieben; eine Aenderung der Verhältnisse bedingte daher ofters auch eine Aenderung des religiösen und juristischen Codex. Da Moses nicht der einzige Vermittler der übernatürlichen Offenbarung war, sondern Nachfolger hatte (die Priester, die Propheten, das Kollegium des Ezechias, Sprichw. 25, 1 vgl. auch Ez. 18, 21 ff. 24, 1. ff.), so war es die Aufgabe dieser, die jeweiligen Aenderungen des pentateuchischen Gesetzes zu veranlassen und nach Notwendigkeit einzufügen. Moses nahm an seinen Gesetzen Aenderungen vor, warum sollten solche seinen Nachfolgern nicht erlaubt sein?« (»Ueber negative und positive Pentateuchkritik« v »Biblische Studien« Band VI. Heft 1 u. 2. Freiburg i. B. 1901. str. 8.)
K těmto slovům stačí jen dodati, že staří neměli tak kriticky vytříbeného smyslu pro literární původ a majetek spisovatele, jako máme my v XX. věku po K., že při jednání inspirovaných mužů nebylo rozhodující, zdaž poruší kritickou původnost, případně neporušenost pentateuchu, nýbrž že jim šlo hlavně o původ a božskou autoritu těch kterých ustanovení mladších, a tedy též o jejich stejnou závaznost se zákony staršími. Ostatně dá se velmi dobře pomysliti, že vedle psaného zákonníka Mojžíšova kolovaly tradicí jiné zákony, které Mojžíš dal jen ústně. Proč by nemohl býti takovýto zákon inspirovaným autorem později do zákonníka Mojžíšova vepsán? Vyskytla-li se nějaká pochybnost o tom kterém zákoně, kterou bylo třeba rozluštiti, aneb bylo-li potřebou času přikázáno dáti nový zákon, zajisté že proroci a kněží při svých rozhodnutích snažili se počínati si vždy v duchu Mojžíšově, který žil stále v jejich mysli jako ideál zákonodárce, mohli právem svoje rozhodnutí považovati za důsledek zákonodárství Mojžíšova, a kam jinam měli zapsati toto nové právo
