Stránka:Hejčl, Jan - Pentateuch.pdf/91

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

Gad a pravděpodobně i 17—24. Čtvrté části autorem jest prorok Nathan, jenž pravděpodobně předcházející části se čtvrtou v jeden celek sloučil a některé glossy pravděpodobně přičinil.[1]

Literární kritikové bibličtí, kteří považuji Nehemiáše za spisovatele knihy dle něho jmenované[2], připouštějí rovněž, že některé verše byly později připojeny, jako 12 10.11.22.26.46.

K těmto pozdějším vsuvkám do pentateuchu možno přiřaditi i ony dodatky, jež se dály z příčin liturgických. K liturgii byly totiž vybrány z pentateuchu jisté perikopy, které byly snadno opatřeny přiměřeným úvodem neb závěrkem. Jak snadno se pak tyto přídavky dostaly do textu samotného pentateuchu! Něco podobného máme v žaltáři, kde rovněž k písním Davidovým při liturgickém jich užívání byly připojeny dodatky odpovídající té které době. (Žž 3 9, 13 7, 24 22, 27 9, 33 23, 5 20.21, 68 36.37, 101 14—23). Po přečtené perikopě následoval výklad předcházejího a pak povzbuzení pro přítomné. Jak snadno bylo něco z tohoto výkladu zaznamenáno a pak do textu zařazeno! Viz Hoberg, l. c. str. 48 a n.

Ad β.

Ačkoliv jsme zavrhli vývoj zákonodárství u Israelitů ve smyslu racionalistické theorie evoluční, která má své vlastní nejhlubší kořeny v materialismu; ačkoliv třeba jest nám uznali, že Mojžíš k sestavení svého zákonníka byl uschopněn svými přirozenými dary ducha, svým vzděláním při dvoře egyptském, svými dlouholetými zkušenostmi, svým nadpřirozeným povoláním a podporou; ačkoliv nalezl zajisté v obyčejovém právu svého lidu dosti široký podklad ke své činnosti zákonodárné: přece jest jen třeba na druhé straně uznati aspoň nějaký vývoj v zákonodárství Israelitů v době pomojžíšské.

a) Nelze pochybovati o tom, že Israelité v době, kdy Mojžíš žil a působil, byli beduiny, že tedy život jejich náboženský (přenosný chrám atd.), společenský i právní odpovídal životu kočujících kmenů, naproti tomu však že valná část zákonodárství pentateuchu předpokládá v celku usedlý národ rolnický. Lze si však mysliti — i když přiznáme Mojžíšovi jistou, a řekněme velikou

  1. L. c. str. 22.
  2. Zschokke l. c. str. 308 a 374.