Stránka:Hejčl, Jan - Pentateuch.pdf/75

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

vati takovýto duševní majetek a organisaci celého národa před jeho vlastníma očima.

V Gn. podávají se předůležité zprávy o původu všehomíra, o vzniku prvních lidi, o jejich pádu, následcích jeho, podávají se pradějiny celého lidstva a to ve formě tak jednoduché, střídmé, bez všelikých přívěsků mythologických, s dogmatikou tak čistou a ethikou tak vznešenou, že každý, kdo srovná Gn. s literárními plody jiných starověkých národů, obírajícími se týmiž předměty, musí býti naplněn obdivem nad velikou převahou pentateuchu[1]. Kniha, která o těchto věcech v těchto dobách takto píše, nemůže býti zajisté právem podezřívána z nedostatku věrohodnosti.

Údaje geografické, ethnologické atd., které pentateuch obsahuje, novými objevy se stále potvrzují. Poněvadž nelze nám na tomto místě pouštěti se do podrobností, poukazuji pouze na skvělé svědectví, jež plyne pro věrohodnost pentateuchu z topografických objevů našeho Dra Musila v Arábii petrejské.

Šlechetná intence autora, která z celého pentateuchu prosvítá, jest povýšena nad všeliký úmysl, mluviti něco lživého.

Ostatně již po celá dvě století bojuje se s celým obrovským aparátem věd přírodních, historických, archaeologických, kritických atd. proti věrohodnosti pentateuchu a přece se nepodařilo najíti ani jediného místa, jehož text se nám správně zachoval, které by mohlo býti právem bráno za doklad proti jeho pravdomluvnosti. (Cornely, Introd., str. 155; Kaulen, l. c, č. 200.) …

Když byli Amalekité poraženi od Israelitů, tu řekl Pán k Mojžíšovi: »Scribe hoc ob monumentum in libro« (Ex. 17 14). Text masoretský čte: בַּסֵּפֶר, tedy se členem, kdežto LXX překládá εἰς βιβλίον, beze členu. Ze členu textu masoretského uzavírá s jinými Cornely: »»scribe haec ob monumentum in librum istum iam cognitum, in quo omnia referre soles.« Eam enim potestatem habet articulus in בַּסֵּפֶר. Revera si haec scribenda erant, ut populo essent in monumentum, in volumen aliquod inserenda erant, quod ipsum velut monumentum perenne conservari et populo praelegi septimo quoque anno debuit. (Deut. 31, 9 sq.)[2].


  1. Jak vysoko stojí Gn. v tomto ohledu n. př. nad podobnými zprávami bratrského národa — Babyloňanů a Assyrů! Viz Dr. Johannes Nikel, (Genesis und Keilschriftforschung. Freiburg i. B. 1903, str. 24 nn.
  2. Historiocritica Introductio II—I, str. 41. pozn. 1.