Stránka:Hejčl, Jan - Pentateuch.pdf/72

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

Úvodu do Starého zákona. Vědecká diskusse o původu a dějinách pentateuchu tedy není touto odpovědí pro katolické učence nikterak uzavřena. Naopak povinností jejich zůstává i pro budoucnost neúmornou drobnou prací na jednotlivých problémech, které ve svém souboru tvoří zmotané klubko otázky o pentateuchu, pracovati a blížiti se ke konečnému rozhodnutí« (N. Peters, professor katolické theologické fakulty v Paderbornu, l. c. str. 71. a n.) »Odpověď kommisse biblické připouští možnost, že kritika jedenkráte podá tak pádné důkazy, že proti všem důkazům svědčícím pro Mojžíše přece jen bude oprávněno tvrditi, že nemá pentateuch za původce svého Mojžíše, nýbrž že jest větším dílem sestaven z pramenů pomojžíšských« (tamtéž).

c) V. Hügel hájí (The Papal commission and the Pentateuch London 1906) s rozhodností právě tak velikou jako láskou k církvi svůj náhled, že rozhodnutí papežské kommisse biblické není dogmaticko-autoritativní, nýbrž jen pouhou direktivou, takže odchylné mínění nesmí býti považováno za opovážlivost.[1] Právem: Úřední název jmenované kommisse zní »consilium pontificium …« Lev XIII. v apoštolském listě »Vigilantiae,« kterým jmenovanou radu zřizuje, praví mezi jiným: »Sunt autem non pauca, de quibus, cum nulla extiterit adhuc certa et definita expositio Ecclesiae, liceat privatis doctoribus eam, quam quisque probavit, sequi tuerique sententiam …« V těchto otázkách jest úkolem biblické kommisse přihlížeti k tomu, »ut ne acrior disputandi contentio transgrediatur mutuae caritatis terminos … Quare hoc eliam in mandatis Consilio sit, praecipuas inter doctores catholicos rite et pro dignitate moderari quaestiones ad easque finiendas qua lumen indicii sui, qua pondus auctoritatis afferre. Atque hinc illud etiam consequetur commodi, ut maturitas afferatur Apostolicae Sedi declarandi, quid a catholicis inviolate tenendum, quid investigationi altiori reservandum …« Pokyny tyto platí vlastně pro exegesi svobodných míst. Tím více lze je však vztahovati na otázky kritické. Pravíť ohledně otázek exegetických jmenovaná encyklika : »Idque praesertim laborandum ipsis est, ut nequando inter catholicos invalescat illa sentiendi

  1. Viz Biblische Zeitschrift V. (1907) str. 97. Srv. však též E. Mangenot: L’authenticité mosaique du Pentatateuque. Paris 1907.