V nejnovější době (dne 27. června 1906) odpověděla sice papežská kommisse biblická (»Consilium pontificium pro studiis de re biblica provehendis) na čtyři otázky, týkající se původnosti a celistvosti pentateuchu, avšak
a) odpovědi tyto jsou namnoze velice svobodomyslné, jak později ukážeme,
b) a jsou velice opatrně stylisovány. Tak n. př. otázka pod č. I. záporně zodpověděná jest takto formulována: »Utrum argumenta a criticis congesta ad impugnandam authentiam Mosaicam sacrorum librorum, qui Pentateuchi nomine designantur, tanti sint ponderis, ut posthabitis quamplurimis testimoniis utriusque Testamenti collective sumptis, perpetua consensione populi Iudaici, Ecclesiae quoque constanti traditione necnon indiciis internis, quae ex ipso textu eruuntur, ius tribuant affirmandi, hos libros non Moysen habere auctorem, sed ex fontibus maxima ex parte aetate Mosaica posterioribus esse confectos«?
Otázka jest, jak patrno, tak slylisována, že odpověď neobsahuje žádného soudu o objektivné pravdivosti these, že pentateuch »»nemá za původce Mojžíše, nýbrž že jest větším dílem zpracován z pramenů pomojžíšských.«« Staví se pouze a záporně zodpovídá otázka, zdali »»důvody, uvedené od kritiků, opravňují«« onu thesi hájiti. Nepraví se tedy, že mínění, které klade pentateuch z většího dílu do doby pomojžíšské, jest neb není objektivně správné, nýbrž tvrdí se pouze, že důvody pro toto mínění dosud podané neopravňují toto mínění hájiti proti vnitřním i vnějším důvodům svědčícím pro Mojžíše, jež bývají sestaveny v příručkách
kindliche und naive Anschauungen und Vorstellungen, welche über einzelne Teile der Bibel vielleicht durch Jahrtausende die herrschenden waren, aufgegeben werden.“ Die feierliche Inauguration des Rektors der k. k. deutschen Karl-Ferdinands-Universität in Prag. Prag 1906, str. 31 a n.
Biskup Le Camus, jehož literární práce poctěny byly zvláštním listem sv. Otce Pia X. ze dne 11. ledna 1906, píše: „Víra naše nikterak nežádá — aspoň pokud jde o Starý zákon, kde následkem historické neurčitosti všecko jest mnohem méně precisní než v Novém zákoně, aby ta neb ona kniha určitému některému autorovi připisována býti musila; jsme — abych jeden příklad uvedl — úplně svobodni připustiti neb popírati, že Kazatel jest dílem Šalamounovým, aneb že pentateuch v nynější stylistické formě pochází od Mojžíše.“ Viz tento a podobný výrok Mignota, arcibiskupa z Albi, ve spisku N. Peterse: „Papst Pius X. und das Bibelstudium.“ Paderborn 1906, str. 70 a n.
