IV. O původu a celistvosti pentateuchu.
Pro soudného kritika biblického plyne z předcházejícího nade vši pochybnost, že Mojžíš Israelitům nějaký zákon dal a že tento zákon byl též záhy napsán.
Než tu naskýtá se nám celý řetěz otázek: Napsal tento zákonník též sám Mojžíš, či snad aspoň na jeho rozkaz jeden neb více jeho vrstevníků (jež bychom mohli zváti snad hebrejskými historiografy a zároveň právníky tehdejší doby)? Jakého rozsahu byl tento mojžíšský zákonník? Jest to náš dnešní pentateuch do poslední písmenky, či snad bylo onoho mojžíšského zákonníku v pozdější době užito jen jako základu, který byl postupem doby jednak novými dodatky rozmnožován, jednak dle potřeb časových redigován či zpracován? Byly výpravné části pentateuchu zaznamenány hned za doby Mojžíšovy v té formě, v jaké je čteme nyní, aneb žily události doby mojžíšské dříve v ústním podání Israelitů, a byly snad teprv později, kdy již žili Hebreové v Palestině, písemně zaznamenány a spolu snad se zákonníkem mojžíšským spojeny?
Dosud jsme podávali spíše jen referát o odpověděch různých kritiků, jež se v dějinách vyskýtaly a dosud v literární kritice biblické podávají. Než — co jest positivně souditi o souboru těchto problémů, o tom nás poučí následující — salvis quoad omnia auctoritate ac iudicio Ecclesiae —
stručný kritický rozbor důvodů pro a proti mojžíšskému původu jakož pro a proti jednolitosti pentateuchu.
A) Zásadní stanovisko katolického bohoslovce.
I katolický literární kritik biblický má při řešení otázek svrchu uvedených ruce velice volné. Uznává-li dle definice sněmu vatikánského (»Si quis sacrae Scripturae libros integros cum omnibus suis partibus, prouti illos sancta tridentina synodus recensuit, pro sacris et canonicis non susceperit, aut divinitus inspiratos esse negaverit, anathema sit.« Decr. de fide can. 4. Srv. tamtéž hl. 2) inspiraci celého pentateuchu a všech jeho částí, čili božskou stránku původnosti (authencie) jeho, záležející v tom, že
