illi non fuit ante cum rex, qui reverteretur ad Dominum iuxta omnem legem Moysi«. 23 24—25.
Dle přirozeného výkladu tohoto místa byl zákon Mojžíšův psaný již dříve znám a není tedy pravda, — jak hyperkritika tvrdí — že zákonník, o jehož nalezení se tuto mluví, byl teprv napsán za krále Josiáše jako první zákonodárná sbírka israelská.
Totéž platí o tvrzení téže školy, že P. (= »kněžský zákonník«) byl sepsán teprv mezi r. 570-458 a prohlášen veřejně r. 444. Neboť perikopa Ezech. 40-48 nemůže býti považována za vylíčení zvyků tehdy stávajících ani za program pro doby nastávající,[1] nemůže býti vykládána juristicky, nýbrž jako prorocké vidění, které líčí zjevení věcí, jež se vyplniti mají v dálné budoucnosti.
α) Celá perikopa 40—48 tvoří jeden celek a dlužno ji tedy celou vykládati buď ve smyslu vlastním neb přeneseném, obrazném.[2] Jestliže však dle školy Wellhausenovy jest ve smyslu vlastním vykládati místa, kde mluví prorok o zákonech liturgických, jež prý mají Israelité po svém návratu zachovávati, pak třeba říci, že Ezechiel předepsal, jak mají vystavěti nový chrám, nové město sv. a jak ohraničiti a mezi jednotlivá pokolení rozděliti mají zaslíbenou zemi. Nikdo však neřekne, že chtěl prorok odděliti chrám od města a zavésti rozdělení, jež ve hll. 45 a 48 popisuje. Jestli však toto rozdělení jest vykládati ve smyslu symbolickém, jest stejně i nakládati s Ezechielovými předpisy rituelními, kterými n. př. prý zavádí (!) rozdíl mezi kněžími a levity (44, 9. nn.).
β) »Thora Ezechielova« nebyla nikdy zachovávána, ani α') před tím ani β') později.
α') Popisy Ezechielovy nehodí se naprosto ke chrámu Šalomounovu. Ezechiel klade n. př. chrám daleko od Jerusalema
- ↑ „Ezechiel machte den Anfang, das Bild der heiligen Praxis von ehemals, das er in seiner Erinnerung trug, aufzuzeichnen und es als Programm für die zukünftige Herstellung der Theocratie zu veröffentlichen.“ Prolegomeme … str. 63.
- ↑ „Die ganze Vision Cap. 40—48 ist eine einheitliche und muß nach einem Principe erklärt werden“ Schmalzl, Das Buch Ezechiel, Wien 1901, str. 455.
