Gn. 7, 20. 23 (24); čtvrtá, D, neužívá ani jména אלהים ani יהוה, zdá se býti dějinám israelským cizí a obsahuje následujících 9 úryvků: kp. 14; 19, 29—38; 22, 20—24; 25, 12—18; 26, 34—35; 28, 6—9; kp. 34; 35, 28—29; kp. 36.
Tyto čtyři prameny opsal Mojžíš do čtyř sloupců vedle sebe stojících podle věcných a chronologických hledisek (asi tak, jako učinil později Origenes ve svých Tetraplech), která však nutně žádala, by delší ony památky rozložil v jednotlivé odstavce. Při pozdějším opisování však nebylo více dbáno tohoto sloupcování, všecko bylo vměstnáno do sloupce jednoho, a tak vznikla v Gn. neuspořádanost, zvláště chronologická. Takový chronologický nepořádek (chronologická nesouvislost) jest na př. v kap. 23—25, které byly původně takto uspořádány[1]:
| A | B | C | D |
|---|---|---|---|
| 1. Kap. XXIII. (Smrt a pohřbení Sáry.) |
|||
| 2. Kap. XXIV. (Sňatek Isákův.) 3. XXV, 19—26. (Rodové Isákovi.) |
|||
| 4. XXV, 1-11. (Synovi Abrahamovi z Cethury a jeho smrt) |
|||
| 5. XXV., 12—18. (Rodina Ismaelova.) | |||
| 6. XXV, 27—34. (Esau prodal prvorozenství.) |
Při tomto rozlučování pramenů »shledal«, že se tyto památky kromě různých jmen pro Boha liší i růzností stylistickou a různými úchylnými podáními[2].
Dílo i názor Astrucův zůstaly dlouho nepovšimnuty. Teprv Jan Bohumír Eichhorn († 1827) přenesl jeho názor do Německa, kde našel brzy hojnost souhlasu a rozšíření a různého pozměnění. Eichhorn sám viděl v Genesi — podobně jako jeho francouzský
- ↑ Viz: Gottfried Hoberg, Die Genesis nach dem Literalsinn erklärt. Freiburg in B. 1899. st. XXIX.
- ↑ To vše vycítil z francouzského překladu!
ne jehovistovi, o památce jahvistické, ne jehovistické, aby nenastal zmatek, zvláště až budeme probírali theorii Wellhausenovu. kde dlužno bude dobře rozeznávali jahvistu (J) od jehovisty (JE).
