Stránka:Hejčl, Jan - Pentateuch.pdf/145

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

β) skladbu a rozluku pentateuchu ve smyslu svrchu vyloženém jen za pravděpodobnou hypothesu. Každý, kdo naše vyšetřování a vážení důvodu pro a contra sledoval, dozná, že jsme si počínali sine ira et studio, že jsme pracovali objektivně bez předpojatosti jakékoliv, že jsme každý důvod odvažovali věcně, ať přicházel se strany kterékoliv.


V.

Přehled výsledků našeho dosavadního šetření.


1. Celý náš dnešní pentateuch se všemi svými částmi jest kniha inspirovaná, jejíž hlavním autorem jest Duch sv. Výjimku činí jen některé glossy, o kterých lze dokázati, že teprve v době pozdější, kdy dar inspirace přestal, do textu se vloudily[1]. V tomto smyslu jest Pt naprosto authentický, t. j. označujíce Boha za jeho autora, přičítáme jej tomu spisovateli, který jím skutečně jest.

2. Z božského původu pentateuchu plyne, že — pokud se nám text jeho zachoval neporušený[2] — jest knihou věrohodnou, jež nemůže obsahovati žádného bludu.

Ostatně i když abstrahujeme od božského původu pentateuchu a hledíme naň jako na kteroukoliv starobylou knihu vůbec, nemáme dostatečných příčin o jeho věrohodnosti pochybovati.

3. Jisto jest, že Mojžíš Israelitům nějaký soubor zákonů ústně dal.

4. Rovněž jisto jest, že mnohé z událostí a zákonů v našem dnešním pentateuchu obsažených sepsány byly již za dob Mojžíšových.

5. Mojžíš sám musí býti považován aspoň za virtuelního autora tohoto zákonníka, t. j. jest možno, že z nařízení a za dohledu Mojžíšova jeden neb pravděpodobněji snad i více autorů zapisovali jednotlivé události na poušti a zákony s nimi spojené.

6. Vedle tohoto psaného mojžíšského jádra pentateuchu dal zajisté Mojžíš Israelitům i jiné zákony jen ústně, jednak svým nařizováním, jednak svojí praxí vladařskou, jež po smrti jeho žily


  1. Viz odpověď k IV. otázce papežské biblické kommisse o authencii pentateuchu.
  2. Kaulen, Einleitung č. 201.