Stránka:Hejčl, Jan - Pentateuch.pdf/138

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

dass mehrfach ein und derselbe Begriff in verschiedenen Quellenschriften verschieden ausgedrückt wird«.

η) Dle této theorie přičítají se perikopy, příp. verše, ve kterých se nenachází žádné jméno Boží, k tomu neb onomu pramenu, poněvadž se to neb ono slovo, obsažené v perikopě beze jména Božího, vyskýtá též v perikopě s tím neb oním jménem Boha. Tak n. př. Hithpa‘el slovesa עצב‎ Gn 6 6 vyskytuje se ve větě, jejímž podmětem jest Jahve; forma tato ihned se prohlašuje za charakteristický majetek Jahvistův a proto se mu přičítá též Gn 34 7, poněvadž se v tomto verši podruhé táž forma vyskytuje. Zdali lze či nelze uvésti více dokladů pro přičítáni této formy za výhradný majetek Jahvistův, toho kritika více nedbá.

Jiný přiklad: Ve v. 31 hl. 43 Gn, která se většinou přičítá rovněž Jahvistovi, vyskytuje se Hithpa‘el od kořene אפק‎: proto musí býti forma tato charakteristickou známkou J, a poněvadž se tato forma vyskýtá též v Gn 45 1, musí býti tento verš jahvistický, ačkoliv se skorem celá hl. 45 přičítá Elohistovi. A přece nevyskytuje se v Gn na žádném jiném místě, které by se mohlo uvésti za další doklad toho, že forma tato patří výhradně do Jahvistovy zásoby slov. Jak patrno jsou tyto závěry, opírající se jen o zjevy ojedinělé, velice smělé. Jiné podobné příklady viz u Hoberga, Genesis XXXVII.

Jestliže však tato methoda na některém místě se nehodí do systému toho kterého kritika, ihned methodu tuto otáčí.

Gn 44 n. př. se připisuje J. V některých verších této kapitoly však, jako na př. ve v. 2., vyskytuje se slovo קָטֹן‎, které patři do Elohistovy zásoby slov. Dle toho by měl býti tento verš jemu (E) též přičten; poněvadž však jej chce Dillmann zachrániti pro Jahvistu, táže se, zda musel J místo קָטֹן‎ vždycky jen בכור‎ neb צעיר‎ psáti. Jiné příklady viz u Hoberga l. c.

Z těchto úvah jest patrno, že kritická methoda, opírající se při rozluce pramenů o mluvu jednotlivých autorů, nespočívá na pevných, solidních základech, že podléhá velice libovůli jednotlivých kritiků, a že tedy může výsledek její činiti nárok nanejvýš na větší neb menší pravděpodobnost, nikoli však na jistotu.