a) Jako jsme svrchu viděli, že rozpory Gunklem v biblické zprávě o potopě uvedené jsou uměle hledány a že se v nich rozplývají, tak jest tomu s «rozpory«, jež kritika na mnohých a mnohých jiných místech udává.
Stůjtež zde ještě některé příklady: Gn 25 27nn, kde se vypravuje, že Jakob koupil právo prvorozence od Esaua, neodporuje 27 1nn. kde se praví, že lstí se domohl požehnání, prvorozenci příslušného.
Pohnutek, které člověka pohánějí k jistému činu, může býti zajisté a skutečně též bývá více; není tedy v tom žádného rozporu, praví-li se Gn 27 26, že Jakob byl poslán od rodičů do Mesopotamie, aby si nalezl družku života, a čteme-li tamtéž o něco níže, že tam utekl ze strachu před svým bratrem. Strach před bratrem byl pohnutkou, že prchal vůbec do ciziny; rada rodičův byla pohnutkou, že dal Mesopotamii přednost před jinými cizími kraji.
V době, kdy potomstvo Abrahamovo nemělo písemných památek, navazovala se tradice pamětihodných událostí na jména jistých míst, kteréžto jméno onu událost stále uvádělo na paměti proto snadno si lze představili, že jedno jméno místní připomínalo dvě události podobné. (Hummelauer, Genesis str. 463.) Tak lze vysvětlili že Gn 21 31 čteme: »Idcirco vocatus est locus ille Bersabee, quia ibi uterque (Abraham a Abimelech) iuravit«, a Gn 26 33 opět: »{{Cizojazyčně|la|et nomen urbi impositum est Bersabee usque in praesentem diem« na památku přísežné smlouvy mezi Isákem a Abimelechem.
Tyto ukázky, jež by se daly snadno rozmnožiti, svědčí o tom, jak snadno kritika učiní »rozpory« a na základě jich stanoví, že to které místo jest složeno z více pramenů; poněvadž však při podrobnějším ohledáni vidíme, že na uvedeném místě rozporu není, nemáme příčiny stanoviti zde skladbu pramenů, leč by snad vyšlo na jevo, že ona dvě místa uvedená jsou
b) opakování (parallely); ale i zde jest vždy opatrnosti třeba, neboť a) to, co se vydává za pouhé opakování, ve skutečnosti jím vždy nebývá. Tak na př. nelze říci o mnohých místech ze zprávy o potopě uváděných, že by byly suchým opakováním, jak tvrdl Gunkel.
