6 20, 7 14.21 a č, לְאָכְלָא 6 21, 9 3, בן־שָׁנָה 7 6, עֶצֶם הַיּוֹם הַזֶּה 7 13, (חַיָּה »divoké zvíře« 7 14.21, 8 1 a č.), (מְאֹד מְאֹד 7 19) roztříďující בְ 7 12, 8 17, 9 10.15.16, שְׁרַץ a שֶׁרֶץ 7 21, 8 17, 9 7, פָרָה וְרָבָה 8 17, 9 1.7. (לְמִשׁפְחֹתֵיהֶם 8 19), vy a vaše símě po vás 9 9, עוֹלָם ve složeninách 9 12.16.
Vypravování Jahvistovo prý redaktor našeho místa dokonale nezachoval; co vsak z ného jest zachováno, jeví zcela patrnou jednotnost.
Jahve se ustanovil na tom, že vyhubí lidstvo (6 7); tento úmysl oznamuje týmiž slovy Noemovi (7 4) a pak jej vykoná (7 23). Jahve oznamuje čtyřicetidenní déšt, který nastane po 7 dnech (7 4); oznámení se též vyplní 7 10.12.; tomuto způsobu, jak potopa přichází, odpovídá pak způsob, jakým mizí v 8 26. Čistých zvířat, o nichž se zmiňuje 7 2, třeba jest k oběti 8 20. Řečí Hospodinovou vypravováni začíná, řeči jeho též končí; v obou přiblíží se k lidské křehkosti 6 5nn 8 2ln.
Vypravování Jahvistovo jest prostonárodní, naivní (7 16b, 8 21a). Mluva Jahvistova jeví se vedle יהוה v 6 5.8., 7 1.5.16b, 8 20.21 ve slovech: יֵצֶר 6 5, 8 ,21 (nikoliv u P.) הִתְעַצֵב 6 6, חָצָהֵן 6 8 (u J. často se vyskýtá).
Z uvedeného patrno, že tam, kde Gunklovi ke konstatování a rozloučení v prameny nestačí opakování neb užívání jednoho neb druhého jména Božího, tu že si pomáhá hledáním různých charakteristických zvláštností jednotlivých pramenů: různá psychologická stanoviska, jejich různý způsob nazírání, různě ohraničené jejich představy o týchž věcech, různé tendence, záliba v jistém okruhu myšlenkovém, zvláštnosti stylitistické, různá zásoba slov a t. d. Podobné jako Gunkel počínají si i jiní kritikové.
Ačkoliv — jak svrchu bylo již řečeno, uznati dlužno kritikům neobyčejnou akribii ve filologické anatomii, duchaplnost kombinací, nápadný souhlas na některých místech, ačkoliv přijati možno jest jejich theorii v hlavních rysech a náležitě očištěnou ode všech rationalistických příměsků, ve smyslu výše udaném přece theorie jejich nemůže podati tolik pádných důkazů pro jistotu jejich tvrzení, naopak lze uvésti tolik námitek proti nim, že rozluka pramenů v pentateuchu nemůže činiti nároků na vyšší stupeň jistoty, než na pouhou větší nebo menší pravděpodobnost.
