k tomu, by rozptýlené části písem svatých sebral, sestavil, mohl ho inspirovati, by vzniklé mezery doplnil, a poněvadž šlo o zákonník, který měl býti základem nového života, by příslušné části zákonodárné dle poměrů časových opravil. Poněvadž pak Esdrášovi byla neznáma moderní literární kritika, poněvadž nevyšetřoval a v mnohých případech také asi vyšetřiti nemohl, který člověk jest spoluautorem toho kterého zlomku božského, poněvadž mu šlo hlavně o to, aby stávající památky věcně dle obsahu v jeden celek spojil a jim autoritu zjednal, jež jim příslušela — autoritu božskou, nebudeme se diviti, že některé části nemojžíšské, obsahující buď vypravování spadající do doby mojžíšské neb části zákonodárné vložil do stávajícího zákonu Mojžíšova, aniž by tím byl chtěl říci, že všecko, co v nynější thoře jest obsaženo, jest skutečně původu mojžíšského. »Quis negabit potuisse restitutorem, dum textum restitueret, aliqua mittere, inserere locis non suis, confundere non ea quidem, quae fidei morumve errorem inducerent, sed quae historiam, orationum ordinem et similia, attingerent? (Hummelauer, Comment. in Deut. str. 11)«. Pro to vše však nebylo třeba měnili název knihy: »Kniha zákona Mojžíšova« a podobně znějící.
Jak vážné jsou důvody pro pozdější původ některých dodatků v pentateuchu uznala i papežská komise biblická, sbor to tak vážný, že nelze ho podezřívati z nějakého přemrštěného pokrokářství v biblické kritice — když odpověděla dne k otázce č. IV.: Utrum salva substantialiter Mosaica authentia et integritate Pentateuchi, admitti possit, tam longo saeculorum decursu nonnullas ei modificationes obvenisse, uti: additamenta post Moysi mortem vel ab auctore inspirato apposita, vel glossas et explicationes textui interiectas; vocabula quaedam et formas e sermone antiquato in sermonem recentiorem translatas; mendosas demum lectiones vitio amanuensium adscribendas, de quibus fas sit ad normas artis criticae disquirere et iudicare? Affirmative, salvo Ecclesiae iudicio.
Ke slovům »additamenta« poznamenává Peters l. c. str. 76 ad IV. »Dass aber an längere »Zusätze« gedacht ist, beweist die Gegenüberstellung der »Glossen und Erläuterungen«. Da aber nicht gesagt wird, welche Länge diese Zusätze nicht über-
