Stránka:Hejčl, Jan - Pentateuch.pdf/107

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

testimonium perseveraret? Necesse profecto erat, ut, qui in prophetas saevirent, in libros item prophetarum saevirent«.

Když dle Jer. 26 diktoval Jeremiáš svému sekretáři Baruchovi svá proroctví a dal je v chrámě předčítati, dal král Joakim spáliti tuto knihu a zatknouti Jeremiáše i Barucha.

1. Mach. 1 59n vypravuje, že Antiochus Epiphanes dal páliti a trhati posvátné knihy. Kdo uváži tyto doklady, nebude zazlívati ani Theodoretovi tvrdícímu (Praef. in Cant.), že si podobně počínal i král Manasse, ani Janu Zlatoústému, který mluví všeobecněji, řka, že Židé nechali nedbalostí některé knihy ztratiti, jiné že roztrhali, jiné docela spálili.

Za panování Josiášova nalezl kněz Helciáš ve chrámě ztracený »zákon« (4. král. 22 n. 2. Par. 34 n.). Patrně v době, kdy někteří předchůdci Josiášovi ničili posvátné knihy, některý kněz skryl jej v chrámě před královskými pochopy, aby se zachoval pro budoucí časy, kdy pronásledování pomine a na trůn zasedne zase král theokratický.

Jest jisto, že mnoho knih literatury hebrejské, citovaných v bibli (»Liber Iustorum« Jos. 10 13, »Liber verborum dierum Salomonis« 2. král. 11 41, »Liber verborum dierum regum Juda« 3. Král. 14 19 nn atd. atd.), skutečně se ztratilo, a sotva lze pochybovati o tom, že některé z nich byly inspirovány[1]. Mohla-li však prozřetelnost Boží dopustiti, aby se ztratila celá kniha inspirovaná, mohla též dopustiti, aby se ztratily části knih inspirovaných a jiné aby se dochovaly na dobu Esdrášovu jen ve zlomcích. Ačkoliv bychom si my nyní ve XX. století po Kristu, v době kritické akribie, přáli, bychom dílo Mojžíšovo měli do poslední písmenky neporušené zachované, přece jest nám přijmouti věc tak, jak jest před námi ve skutečnosti, a nelze nám předpisovati prozřetelnosti Boži, co v této příčině činiti měla, aby našemu dnešnímu přání vyhověla. Mohl-li nejvýš moudrý Bůh tuto ztrátu dopustiti, pak mohl zajisté zase přivésti Esdráše

  1. Cornely, Introductio… I. str. 247. „Quae ratio dubitandi de canticis et proverbiis Salomonis? Si enim illorum pars, quae ad nos pervenit, a Spiritu Sancto est, quidni et reliqua, quae exciderunt? Rursum qua ratione dubitari potest de tot prophetarum scriptis, quae referuntur in libris Paralipomenon, quum haec ipsa interdum citentur sub nomine visionis?“ Bonfrerius.