Stránka:Hejčl, Jan - Pentateuch.pdf/105

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

roků. Nebyla tato rozhodnutí psána snad do stávajícího zákonníka? Nemohlo se postupem doby stati, že tyto dodatky svým rozsahem převyšovaly starý zákon Mojžíšův, aniž by byl tento vzrůst pozorován?

Text Dt 29 29(28): »Abscondita Domino Deo nostro; quae manifesta sunt nobis et filiis nostris usque in sempiternum, ut faciamus universa verba legis huius« jest v pravdě dosud nejlépe přeložen a vyložen Hurnmelauerem[1]: »Nejasnosti (tohoto textu) jest mi poručiti Hospodinu Bohu našemu; co jest jasno, jest nám a našim synům dáno na vždy, abychom činili všecka slova tohoto zákona«. Věta tato jest patrně vzdech redaktora, jenž našel text našeho Dt v ubohém stavu, patrně psaný na různých zlomcích, jež bylo mu nyní sestaviti v jeden celek. Práce jeho byla zvláště na tomto místě tak obtížná, že se mu vydral z duše vzdech: Nejasnosti poroučím Pánu…

Kdo byl as tento pořadatel? Máme mnoho důvodů domnívati se, že jím byl Esdráš.

Ve 4. knize Esdrášově[2] hl. 14. čteme, že za doby obnovitele obce židovské, dle něhož kniha pojmenována, oheň zničil všecky posvátné knihy, že však Esdráš, naplněný duchem Božím, po 40 po sobě jdoucích dní diktoval písařům text spálených knih tak, že se knihy takto vzniklé úplně rovnaly knihám zničeným. Tuto zprávu považovali mnozí Otcové a spisovatelé církevní za pravdivou. Tak Tertullián (De cultu fem. I. 3), Klement Alex. (Strom. I. 22), Jan Zlatoústý (Hom. 8. 4 in Hebr.): »Ingruit exitiale bellum, libri concisi et exusti fuere: alteri rursum viro mirabili inspiravit, ut illas exponeret, Esdrae inquam, et e reliquiis componeret«, Iren. (Adv. Haer. III, 21.), Eusebius (Hist. eccl. 8. 8), Basilius (Ep. 42 ad Chilon.), Theodoret (Praef. in Cant.),

  1. Zum Deuteronomium l. c. str. 21; Comm. in Dt str. 482 a nn.
  2. Čtvrtá kniha Esdrášova (ἡ ἀποκάλυψις Ἔσδρα) jest apokryf, jehož autorem byl pravděpodobně palestinský žid, žijící ke konci I. století křesťanského. Jaké vážnosti se kniha tato těšila, patrno odtud, že byla považována za kanonickou od Barnabáše (cp. 12.), Klementa Alex. (Strom. 4, 16) a Ambrože (De bon. mort. 10—12; Spir. s. 2, 6), ano že docela z ní vzaty některé texty do liturgie. (Introit. fer. III. Pentec. z 4. Esdr. 2. 37; 3tí antifona nokt. de Com. Martyrum temp. Pasch.; 2há antiphona 3tího nokt. de com. Martyrum extra tempus pasch.; respons. po 6. lekci in Com. Apost. vzaty ze 4. Esdr. 2, 35, 45).