Stránka:Hejčl, Jan - Pentateuch.pdf/104

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

nýbrž že dal věc napsati svými písaři: jeť v jisté míře oprávněna námitka, zda-li Josue jako válečník vůbec psáti uměl. Níže ukážeme, že i Mojžíšovu činnost literární lze si podobným způsobem představiti, ač Mojžíš ovšem, jsa mužem vzdělaným, psáti uměl. Mojžíšské části pentateuchu zůstanou ovšem inspirovanými, ať již stanovíme, že byl jen Mojžíš inspirován aneb spolu i písaři, kteří z jeho rozkazu psali.

Vedle Jos. 24 26 nalézáme jiné klassické místo v 1. Sam. 10 25, dle něhož Samuel napsal zákon královský (משפט המלכה‎) do knihy (LXX ἐν βιβλίῳ Mas. בַסֵּפֶר‎ a položil ji před Hospodina (לפני יהוה‎) t. j. před neb vedle archy úmluvy. Položil-li Samuel tento závit před neb na stranu archy, tedy tam, kde byl chován zákon, bylo to svědectvím, že onen zákon království byla kniha posvátná, inspirovaná. Než kde, na kterém místě Písma sv. S. Z. jest tento zákon? Nechceme-li vzíti útočiště k hypothesi, že se tento zákon tak důležitý ztratil, podobně jako zpráva Josuova o obnově úmluvy Israele s Hospodinem (viz svrchu), pak nám nezbývá jiného, než považovati Dt 17 14—20 za tento zákon, poněvadž něco podobnějšího v celé bibli nenalézáme. Poněvadž však jest tento text příliš krátký, nechybíme, když budeme souhlasiti s míněním Hummelauerovým, náležitě odůvodněným[1] že tento »zákon království« jest dnešní Dt 12 1 — 26 l5.

Mnozí králové, jako David[2], Ezechiáš[3], vydávali zákony směřující k reformě bohoslužby; nedali některé aspoň z nich vtěliti do stávajícího již zákonníka? Jestliže dali, bylo třeba proto měniti název jeho »zákon Mojžíšův«?[4]

Rozvoj života náboženského přinášel časem nutně některé případy, na které nebylo snadno applikovati stávající zákony, případy, které žádaly authentického vysvětlení od kněží neb pro-

  1. Comment. in Deut. str. 25 nn., 61 a 279 a nn.
  2. 1. Par. 16, 4 nn. 23—26.
  3. 2. Par. 31.
  4. Tyto vložky nelze právem nazývati „interpolace“, poněvadž se neděly proti vůli autorově (interpolatio = mutatio textus invito auctore facta): neděly se proti vůli předního autora — Ducha sv., poněvadž je činili muži jím vedení, inspirovaní. Neděly se ani proti vůli lidského autora. Tak jako různá rozšíření zákonníka občanského, učiněná státní autoritou, nelze nazvati interpolacemi, poněvadž pocházejí od téže moci státní, která zákonník vydala, tak i rozšířeni pozdější pentateuchu dála se od téže autority (v theokratickém státě od Boha), od které zděláno bylo původní jádro pentateuchu.