eumque legem accepisse credit, at non hanc, sed aliam« (Epiph. Adv. haer. 18, 1)[1].
Ptolomeus, žák Valentinův, ve svém listě k Floře piše[2]: Quaedam enim (legio mandata) ad ipsum Deum, eiusque sanctiones pertinent; alia Moysi tribuenda sunt … aliorum denique seniores, qui in populo erant, auctores exstiterunt, ac primi illi privata quaedam praecepta inserere ausi sun«.
Dle domnění Origenova (c. Cels. IV., 42) považoval i Celsus pentateuch za dílo více autorů: Καὶ οἵεται ταῦτα Μωϋσεά ἀναγεγραφέναι ῥαδιοςγοῦντα τὰ κατὰ τὸν παῤ Ἕλλησι Δευκαλίονα εἰ μὴ ἅρα οὐδὲ Μωϋσέως οἵεται εἷναι τὴν γραφὴν, ἀλλὰ τίνων πλείονων. (Migne, Cursus patr. gr. XI. 1097.)
Sám Talmud doznává (Baba Bathra fol. 14b): »Mojžíš napsal knihu svoji … Josue napsal knihu svoji a oněch osm veršů v zákoně« (t. j. poslední verše Dt.).
Spisovatel pseudoklementských homilií (hom. 3, 47. Migne, C p. II. 141) poznamenává, že teprv po smrti Mojžíšově celý pentateuch sepsán jest. Tvrzení své však opírá o důvod, který stačí sice, bychom popřeli autorské právo Mojžíšovi na konec Dt., který však naprosto nestačí k nelogickému závěru Lžiklementovu. »Respondit Petrus — tak vykládá — Dei lex per Moysen septuaginta viris sapientibus absque scripto data est … Post Moysi vero assumptionem scripta est ab aliquo, sed non a Moyse. In ipsa enim lege scriptum est: Et mortuus est Moyses … Potuitne mortuus Moyses scribere: mortuus est Moyses?«
Ve věku IX. Rabbi Josue ben Salomon, v XII. pak Abenesra uznávali sice Pt. za dílo jednotné, ale tvrdili, že některé verše [3] neb i perikopy [4] jsou původu pozdějšího a že byly do Pt. vsunuty. Ve století XV. přičítal celou 34. kap. Pt jinému než Mojžíšovi španělský exegeta Alfons Tostado (Alfonsus Tostatus), biskup v Avile († 1455)[5].
- ↑ Podobně »argumentovaly« i jiné sekty gnostické, i »Bogomilci«.
- ↑ Epiph. Adv. haer. 33, 4.
- ↑ Ku př. Gn. 12, 6. Pertransiit Abraham terram usque ad locum Sichem usque ad convallem illustrem: Chananaeus autem erat tunc in terra. Gn. 22, 14. Appellavitque nomen loci illius Dominus videt. Unde usque hodie dicitur: »In monte Dominus videbit«.
- ↑ Gn. 36, 31 a nn. Dt. c. 34.
- ↑ Antverpy, 1574.
