pramen — snůšku více památek, Mojžíšem sestavenou 1. z památky elohistické, 2. z památky jahvistické a 3. z jiných vložek; rozcházel se však od Astruca v tom, že přičítal mnohé úryvky elohistovi, jež tento považoval za jahvistické. I v příčině dalších čtyř knih pentateuchu v prvních třech vydáních své knihy »Einleitung in's Alte Testament«[1] následoval Astruca, přičítaje jejich sepsání až na Dt. 32—34 Mojžíšovi; později však tvrdil, že obsah knih těch vznikl (odmyslíme-li si pozdější přídavky) z úryvků, pocházejících z dob zákonodárství mojžíšského, sepsaných dílem od Mojžíše, dílem od některých jeho vrstevníků, a sebraných v jeden celek někdy v době od Josue po Samuele[2].
Dále zašel Karel David Ilgen († 1834), jenž uložil své mínění v knize, nadepsané »Die Urkunden des jerusalemischen Tempelarchivs in ihrer Urgestalt« (Halle 1798). O autoru neb spisovateli Genese nemůže prý býti ani řeči: možno jen mluviti o pořadateli, sestavovateli neb sběrateli[3]. Celá Genese skládá prý se ze 17 kusů: 10 kusů elohistických jest prací prvého elohisty, druhých 5 kusů elohistických jest prací druhého elohisty, konečně 2 kusy jsou jahvistické.
Vynálezem Ilgenovým jest tedy druhý elohista, jehož charakteristické znaky jsou: a) užívá jména elohim a nazývá Jakuba jménem Israel, čímž se liší od jahvisty; za to b) svým slohem a názorem liší se od elohisty prvého a blíží se velice k jahvistovi. Dle těchto známek rozlučuje prameny tak, že v některých kapitolách skoro každý verš dělí na dva díly a každý z nich přičítá památce jiné, při čemž si počíná s nebývalou dosud libovůlí. Podle toho, jak kde potřebuje pro svůj náhled, mění v textu Písma sv. slova i fráse, ano i jména Boží; položilť prý buď písař svým nedopatřením nebo pořadatel svým chybným náhledem do pramene původu elohistického místo אלהים název יהוה aneb naopak. Věcí kritiky prý jest, tyto chyby opraviti a dle nich látku roztříditi.
Sem patří též C. P. W. Gramberg[4] (Libri Geneseos secundum fontes rite dignoscendos adumbratio nova. Lipsiae 1828),
