historických jest dílem Esdráše, jemuž však úpravu tu dokončiti zabránila předčasná smrt. Za důvod uvádí to, že se o Mojžíšovi skoro všude mluví ve třetí osobě a že některá místa přímo prý ukazují na dobu pozdější.
Antonín Van Dale odvážil se tvrditi, že byl Pt. sdělán od Esdráše a ostatních proroků jednak (komposice!) ze samého zákona Mojžíšova, jednak z ostatních knih prorockých v Zákoně jmenovaných a snad i jiných knih prorockých, jež tehdy ještě existovaly (Dissertationes de origine et progressu idololatriae etc. Amstelodami 1696).
Mojžíšský původ pentateuchu popíral později i Jean le Clerc (Joannes Glericus † 1736), a to pro znalost zeměpisu, jaká prý se jeví v Gen. 2, 11 »Nomen uni Phison: ipse est, qui circuit omnem terram Hevilath, ubi nascitur aurum…«, Gn. 10; Gn. 14, 14: »Quod cum audisset Abraham, captum videlicet Lot, fratrem suum, numeravit expeditos vernaculos suos trecentos decem et octo: et persecutus est usque Dan«, a Gn. 35, 21 »Egressus inde (Jacobus) fixit tabernaculum trans Turrem gregis«[1]. Clericus vyslovil i myšlenku v pravdě bizzarní, že prý Pt. napsal onen kněz, kterého (dle 4. Král. 17, 27 nn.) assyrský král Assarhaddon poslal do území bývalého království israelského, by zůstalé Židy, smíšené s kolonisovanými přistěhovalci, vyučoval znalosti domácího Boha Jahve. Štěstí, že tento nápad později odvolal[2].
Směru tomuto cestu značně klestil »otec novodobé kritiky biblické« francouzský oratorián Richard Simon (1638—1712), zvláště svou knihou: Histoire critique du Vieux Testament (Roterdam 1685). Dle něho pentateuch se skládá
- z částí legálních, jež napsal Mojžíš sám;
- z části výpravných, jež psali annalisté na jeho rozkaz a které Mojžíš do svého díla pojal;
- ze starších pramenů, jež Mojžíš buď do svého díla opsal, neb je zpracoval.
Ač možno mluviti zde již o jakés »komposici pentateuchu«, přece se jen liší kniha Richarda Simona od pozdějších »vyšších
