18
„Pryč! pryč!“ zaštěkal hlídací pes, otočil se třikráte kolem sebe a položil se pak ku spaní.
Počasí opravdu se změnilo. Hustá mlha rozložila se ráno nad celou krajinou. Krátce před východem slunce začalo trochu váti. Vítr byl ledový, mráz vnikal až do kostí; objevilo se však krásné divadlo, když slunko úplně vzešlo. Všecky stromy a křoviny stály tu pokryty jíním. Krajina podobala se lesu z bílých korálů, jako by všecky větve sněhobílými květy byly pokryty. Nesčíslné a jemné větvičky, kterých v létě pro samé listí nebylo viděti, zřetelně nyní vynikaly a to s takovou oslňující bělostí, jako by z každé jednotlivé větve bílá záře proudila. Smuteční bříza pohybovala se, bylo v ní tolik života jako ve stromech za doby letní. Byla to nedostižná krása. A když slunce vyšlo, jak to vše zářilo, jako by bylo pokryto prachem diamantovým, jako by se velké diamanty kmitaly ve vrstvách sněhových. Zdálo se také, že tu plápolají nesčíslná malá světélka, bělejší ještě než sníh.
„Jaká to přerozkošná krása!“ pravilo mladé děvče, které přišlo s jakýmsi mla-
