Stránka:Hans Christian Andersen, Josef Jiří Stankovský - Nové báchorky - 1879.djvu/15

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována
13


odletěti nemohl, vždyť byl ke stožáru velmi pevně přivázán.

Tu navštívila ho moucha. „Máme dnes velmi krásné počasí,“ zahájila moudře rozprávku. „Zde si mohu odpočinouti, zde se mohu hřáti. Máte to zde velmi příjemné a pohodlné.“

„Žvaníte, jak tomu rozumíte. Což nevidíte, že jsem pevně přivázán?“

„Ale já nejsem přivázána,“ odtušila moucha a odletěla.

„Teď teprva znám svět,“ pravil chrobák. „Je to podlý svět, já jediný jsem slušný tvor. Nejprve mi odepřeli zlaté podkovy, potom musil jsem ležeti na mokrém plátně, státi v průvanu, a konečně mi ještě ženu vnutili. A sotva že jsem vyšel dál, abych se přesvědčil, jak by se mi vlastně mělo dařiti, přijde takový lidský kolohnát a svázaného vydá mne divokému moři. Zatím prochází se císařův kůň ve zlatých podkovách. To mne dopaluje nejvíce. Ale na vděk a na soustrast nemůže se nikdo v tomto světě spoléhati. Mé příhody jsou velmi poučné a zábavné, avšak co naplat, když se nikdo o nich nedozví! Svět také nezasluhuje, aby je po-