Stránka:Hans Christian Andersen, Josef Jiří Stankovský - Nové báchorky - 1879.djvu/11

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována
9


střepu ve průvanu. Je to pravá rozkoš, dostati se opět jednou mezi našince.“

„Přicházíte snad z pařeniště?“ tázal se nejstarší.

„Ó výše,“ odpověděl chrobák. „Přicházím ze stáje císařské, kdež jsem se narodil. Cestuju v jakési tajné záležitosti; proto nesmíte se mne vyptávati, beztoho pranic neřeknu.“

Nato sestoupil chrobák do tučného bahna. Zde seděly tři mladé upejpavé slečinky chrobácké, nevědouce co by promluvily.

„Jste ještě svoboden?“ tázala se matka, a dcerušky tím více se upejpaly. „Co říkáte našim děvčatům?“

„Ani ve stáji císařské neviděl jsem krásnějších,“ odvětil dvorně cestující chrobák.

„Pozoruji, že jste pořádný muž a že můžete učiniti ženu šťastnou; proto bych se nerozpakovala dáti vám svou nejstarší dceru.“

„Hurah!“ zvolali ostatní, a chrobák viděl se pojednou ženichem; zasnoubení i svatba odbyly se najednou; nač otáleti?

Příští den uplynul našemu chrobákovi velmi rychle, druhý poněkud zdlouhavěji, třetího dne však musil pomýšleti na potravu pro sebe i ženu, a to ho velmi hnětlo. „Oba-