Stránka:Hans Christian Andersen, Josef Jiří Stankovský - Nové báchorky - 1879.djvu/10

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována

8


spůsobné, leda mají-li hryzení; ale to dostávají ve svém věku velmi snadno.“

Nato každá matka pověděla mu něco o svých dětech; škvorčata zatím skotačila a vidličkami, jež měla na ocásku, tahala chrobáka za jemné chloupky.

„Ti malí čtveráci nenechají pranic s pokojem,“ pravily matky a zářily téměř láskou mateřskou. Ale chrobáka to dopalovalo a proto se ptal, není-li na blízku nějaké pařeniště.

„Ó to leží daleko, daleko ve světě, až za příkopem,“ pravil starý, zkušený škvor; „tak daleko, že žádné z mých dětí, jak doufám, tak daleko nepřijde; byla by to má smrt.“

„Pokusím se přece, abych tam došel,“ odpověděl chrobák a odešel bez rozloučení. To prý bývá nejzdvořilejší.

U příkopu sešel se s několika svého rodu, s chrobáky. „Bydlíme zde,“ pravili. „Je tu velmi teplo. Smíme se osměliti a vás k sobě pozvati? Jste jistě po cestě umdlen.“

„Ano jsem,“ pravil chrobák. „Přenocoval jsem v lijáku na plátně, a čistota dojímá mne velmi nemile. Mám v jednom křídle dnu, poněvadž jsem musil státi v hrncovém