Stránka:HOBBES, Thomas - Základy filosofie státu a společnosti (o občanu).djvu/96

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

společnost mající svůj původ toliko ve vzájemné pomoci nepodává oné bezpečnosti, které hledají ti, kdo sjednotí se a shodnou v provádění nahoře jmenovaných zákonů přirozených, ale že něco jiného musí býti učiněno, aby ti, kdo jednou vyslovili souhlas ve věci míru a vzájemné pomoci k vůli společnému dobru, byli bázní zdrženi projevovati potom zase svůj nesouhlas, kdykoli jich soukromý zájem ukáže se odchylný od společného dobra.

5. Aristoteles počítá mezi ony živočichy, jež zove státotvornými[1] nejen lidi, nýbrž různé jiné tvory, jako mravence, včely atd., kteří ač zbaveni rozumu, jehož pomocí mohou uzavírati smlouvy a podřizovati se vládě, nicméně souhlasně, t. j. za týmiž věcmi jdouce a týmž se vyhýbajíce, tak zaměřují své činy ke společnému účelu, že jich sdružení nejsou vydána žádným vzpourám. A přece jich sdružení není stát, a nelze živočichů těch tudíž jmenovati státotvornými, protože jich vláda jest toliko souhlas neb mnohé vůle sbíhající se v jednom předmětě, ne (jak je nutno při občanské vládě) v jedné vůli. Jest ovšem pravda, že u oněch tvorů žijících toliko smysly a žádostmi souhlas myslí jest tak trvalý, že není potřebí již ničeho k jeho zajištění a tudíž k zachování míru mezi nimi než pouze jich přirozené náklonnosti. Ale s lidmi má se to jinak. Neboť předně mezi nimi jest zápas o čest a přednost, mezi zvířaty ho není: odtud záští a závist, z nichž vzniká vzpoura a válka, jest mezi lidmi, nic takového mezi zvířaty. Dále přirozené žádosti včel a podobných tvorů jsou slučitelné a tvorové ti přejí si společného dobra, které se u nich neliší od jich soukromého. Avšak stěží považuje co za dobro člověk, který nemá nějaké přednosti v užívání toho, a to ve větší míře než v té, ve které jiní to mají. Za třetí oni tvorové, kteří nemají rozumu, nevidí vady neb myslí, že nevidí žádné, ve správě svých států, ale v množství lidí jsou četní jednotlivci, již považujíce se za moudřejší ostatních, usilují zaváděti novoty, a různí

  1. Tak překládám na tomto místě známý výrok Aristotelův; příčinu toho udává souvislost textu. Pozn. překl.