Stránka:HOBBES, Thomas - Základy filosofie státu a společnosti (o občanu).djvu/44

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

mocí a očekávati ochrany proti násilí u bezprávím jiných, nechť se na ně nedíváte jako na spolupoddané, nýbrž považujete je za nepřátele a vyzvědače, a nechť ukvapeně nepřipouštíte za slovo boží vše, co oni buď veřejně buď soukromě za ně budou předkládati. Řeknu jasněji, některý-li kazatel, zpovědník nebo kasuista[1] jen řekne, že toto učení shoduje se se slovem božím, že totiž vrchní vládce, ano i kterýkoli soukromý človek muže být oprávněně vydán na smrt bez rozkazu vládcova, nebo že poddaní mohou odporovati, spiknouti se nebo umlouvati se proti svrchované moci, ať nikterak nevěříte jim, nýbrž ihned ohlásíte jich jméno. Ten, kdo schvaluje tyto důvody, uzná též mé úmysly při psaní této knihy.

Posléze položil jsem si toto za pravidlo v celé rozpravě, předně neurčovati nic, co se týká spravedlnosti jednotlivých činů, nýbrž nechati je určiti zákonům, dále nerozbíratí zákonu některého státu zvláště, t. j. nevypočítávati, které jsou zákony některé země, nýbrž vyložiti, co jsou zákony všech zemí, za třetí nezdáti se toho názoru, že menší míra poslušnosti přísluší míti ke státu aristokratickému neb demokratickému než monarchickému. Jakkoli jsem se snažil v desáté hlavě důkazy vzbuditi u lidí mínění, že monarchie jest nejvhodnější forma státní, (kteroužto jedinou věc přiznávám v této celé knize za nedokázanou, nýbrž jen za pravděpodobně stanovenou), přece pravím výslovně, že, ve všelikém státu má býti svrchovaná a stejná moc. Za čtvrté umínil jsem si v ničem nerozebírati tvrzení bohoslovců mimo ta, jež zbavují poddané jich poslušnosti a otřásají základy státu. Posléze, abych neprozřetelně nevykládal něco z toho, čeho není třeba, nepouštěl jsem na veřejnost ihned toho, co jsem takto napsal. Proto rozdal jsem několik málo výtisků soukromě mezi některé své přátele,

  1. Kasuista jest pěstitel kasuistiky, t. j. oné části mravovědy, která jedná o sporech různých povinností neb jednání. Spory ty byly vzaty buď ze života skutečného neb smýšleny. Kasuistika byla pěstována soustavně od 13. stol. zvláště od scholastikův a jezuitů. Pozn. překl.