Bylo by samozřejmě možné vysázet všechny sestupné přírazy velkými notami a rozdělit je do taktu. Ovšem přijde-li pak na ně hráč, který neví, že jsou to rozepsané přírazy, nebo který si již navykl načechrat všechny noty, jak to poté bude vypadat ohledně melodie, jakož i harmonie? Vsadím se, že takový hráč k tomu přidá ještě jeden dlouhý příraz a bude tedy hrát:
![\relative a'' {
\clef mensural-g
\time 3/4
\partial 4 a4
\grace b16 a8([ g) c, g' a g]
\grace a16 g8([ f) g, f' g f]
\grace g16
\once \override Voice.NoteHead #'stencil =
#ly:text-interface::print
\once \override Voice.NoteHead #'text =
\markup \musicglyph #"custodes.mensural.u0"
\once \override Voice.Stem #'stencil = ##f
f4
}](http://upload.wikimedia.org/score/k/d/kd0fqcue42t7o76co5bw4vq7b5wlcgk/kd0fqcue.png)
což není vůbec přirozené, nýbrž již přehnané a zmatené[1]. Je jen škoda, že začátečníci tak snadno upadají do těžkých chyb.
§ 4.
Druhý typ dlouhých přírazů, které lze nazývat delší přírazy, se nachází za prvé u tečkovaných not; za druhé u půlových not, když stojí ve ¾ taktu hned na začátku, nebo když se ve dvoučtvrťovém nebo čtyřčtvrťovém taktu vyskytuje jen jedna nebo nanejvýš dvě, z nichž jedna je označena přírazem. V těchto případech se příraz drtí déle. U tečkovaných not se drží příraz tak dlouho, kolik obnáší doba noty; namísto tečky naproti tomu
- ↑ Nec deſis Operæ, nevæ immoderatus abundes. Horat. Lib. III. Sat. V
