Stránka:Gründliche Violinschule (1787).pdf/131

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

§ 19 

Toto jsou tedy ony obměny triol, které mě teď napadají. Lze je použít ve všech typech taktů a nanést podle potřeby a okolností tu samostatně, tu smíšeně. Bude mi jistě vyčítáno, že jsem dosud použité příklady neměl z větší části vysázet v (C) dur? Je to tak, téměř všechny jsou uvedeny v právě této tónině. Ale není snad lépe, aby se začátečník důkladně obeznámil s diatonickou stupnicí, než aby začal hrát z více stupnic, aniž by před tím jedné z nich důkladně porozuměl? Není pro žáka vhodnější, aby cvičil v jedné stupnici, kde se již intervaly přirozeně nacházejí, a on následně takto dostane dobře do ucha všechny tóny, než aby hrál chvíli v této, chvíli v oné tónině, všechna místa uchopil falešně, to ho zmátlo a učinilo tak nešťastným, že by již vůbec nedokázal rozlišit falešné od čistého? Takoví lidé dospějí obvykle až k tomu, že si nakonec ani vlastní housle nedokážou čistě naladit. Existují pro to živé příklady.