Stránka:Gründliche Violinschule (1787).pdf/203

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


Devátý oddíl. O přírazech a některých k němu náležejících ozdobách

§ 1 

Přírazy jsou malé notičky umístěné mezi obyčjnými notami, které se ale nepočítají do taktu. Jsou ze své povahy určeny k tomu, aby propojováním tónů učinily melodii zpěvnější. Říkám: „ze své povahy.“ Neboť je nepopiratelné, že i sedlák uzavírá svou selskou píseň přírazy přibližně takto:


\relative f'' {
 \clef mensural-g
 \time 2/4
 \partial 8 f8
 \afterGrace e[( d16) c8] \grace c4( b8.) c16] c2
\bar "||"
}

když v ní přitom v podstatě je pouze:


\relative f'' {
 \clef mensural-g
 \time 2/4
 \partial 8 f8
 e[ c] b8. c16] c2
\bar "||"
}

Přirozenost sama ho k tomu strhne. Je to jako když často prostý sedlák používá v řeči figury a závěry, aniž by o tom sám věděl. Přírazy jsou někdy disonantní[1], někdy opakují předcházející notu, někdy přizdobují prázdnou melodii a oživují ospalou větu, a konečně jsou tím, co drží přednes pohromadě.

S tím souvisí pravidlo, které nemá výjimku: Nikdy neoddělovat příraz od noty, k níž patří, a zahrát je vždy společným smykem.

  1. Kdo neví, co je disonanta, tomu to řeknu: vlastně stačí, když mu vyjmenuji konsonanty. Konsonantami jsou souzvuk, velká tercie a také malá, kvinta, sexta a oktáva. Disonantami jsou všechny ostatní intervaly, které lze nahlédnout v § 5 třetího oddílu. Rozlišení konsonant a disonant a vše ostatní patří k umění skladby.