chy, jichž Menaše dopustil se proti lidem, proliv nevinnou krev, nebyly smířeny, poněvadž při prohřešení proti blížnímu pokání jenom tehda spomáhá, když bezpráví bližním učiněné opět se odčiní.
Muž aneb žena, když učiní nějaký hřích proti lidem, dopouštěje se výstupky proti Hospodinu, a byla by vinna duše ta; tedy vyzná hřích svůj, kterýž učinil, navrátí pak to, čímž vinen byl, v cele, a pátý díl přidá na to, a dá tomu, proti komuž zavinil. (4. kn. Mojž. 5, 6—7, také 3. kn. Mojž. 5, 11—24.)
Hříchy, které kdo spáchal proti Bohu, odpustí se o dni smíření; naproti tomu odpustí se hříchy proti bližnímu spáchané teprve tehdy, jestliže pachatel s bližním svým se smířil. (Jóma 8. 9.)
Jósia (31 roků. 638—608). Velekněz Chilkia, prorokyně Chulda.
132.Kniha králů II. kap. 22—25. Kronika II. kap. 34—35. Jósia (יֹאשִׁיָּהוּ) který jsa stár osm let nastoupil na trůn, již v útlém mládí jinošském s veškerou věrností obrátil se k Bohu svých otců. Dvanáctého roku své vlády počal zemi od modloslužby očištovatí a osmnáctého roku své vlády dal trhliny zpustlého domu Božího opravovati. Když chrám se opravoval, nalezl velekněz Chilkia knihu nauky Hospodinovy, kteráž docela upadla v zapomenutí modloslužbou zavedenou králem Menassem a Amonem. Když Jósia knihu tu četl, velice byl dojat, vida, jak neznalostí nauky Božské zachovávání příkazů Božských se zanedbávalo. Prorokyně Chulda vzkázala však králi po poslech k ní vyslaných, že Bůh sice neštěstí, jímž kniha nauky té vyhrožuje, na zemi uvalí, protože Israel jej opustil; že však Jósia pro bohabojnost svou záhubu tu neuzří, on že život svůj skončí v míru.
133. Král Jósia shromáždil na to v chrámu lid a velkému shromáždění tomu předčítal slova knihy úmluvy, kterouž v domě Hospodinově nalezl. Veškeren lid vstoupil ve smlouvu, kráčeti v cestách
